Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě

2. NEDĚLE ADVENTNÍ

Bůh je Láska
Láska jako nejhlubší potřeba každého člověka se stala v Ježíšově učení hlavním pravidlem. Pro něho je první a poslední otázkou: Miloval jsi? Miluješ

Existuje jen jedna skutečná Láska, a to láska bez podmínek.

Není to vždy snadné, ale každý se jí může naučit.Tato láska je podmínkou šťastného života a také jeho cílem.

Příběh:
„Stůj! Srdce Ježíšovo je se mnou!“
Pater František Finn S.J. vypravuje jednu epizodu ze svého kněžského života: Byl jsem v prvním spánku, když mě probudilo zazvonění u domovních dveří.Vyskočil jsem, rychle se oblékl a běžel otevřít. Byla mrazivá noc a venku měsíc mdle osvětloval zasněženou krajinu. Řezavý vítr, který zafičel do předsíně, probudil ve mě soucit s útlým děvčátkem, které stálo na prahu.
Vlásky dítěti zářily v měsíčním světle neobyčejným jasem; splývaly mu na ramena v dlouhých zlatých kadeřích. Dívenka byla oblečena lehce a dívala se mi přímo do očí s výrazem tak krásným a přitom tak klidným a vážným, že na něj nikdy nezapomenu.
Ještě jsem si ani neuvědomil ty podrobnosti, když mě oslovila: „Důstojný pane, mohl byste hned jít se mnou? Maminka umírá a je ve velkých úzkostech.“
„Pojď dovnitř, dívenko, a ohřej se, jsi celá zkřehlá!“
„Ba ne, důstojný pane, mě vůbec není zima!“ Zatím jsem se připravil na cestu.
„Jak se jmenuje maminka, dítě?“
„Kateřina Morganová, důstojný pane; je vdova a žila jako světice. Ale nyní, když umírá, je ve velkých úzkostech. Onemocněla náhle před několika hodinami.“
„A kde bydlí?“
„Něco přes půl hodiny odsud, na okraji velkých močálů; je zde cizí a sama. Já znám cestu dobře, nemusíte se obávat, že zabloudíte.“
O několik minut později jsme již šlapali sněhem. Vlastně jen já šlapal, neboť dítě mi po boku kráčelo tak lehce, že kdybychom místo sněhových vloček měli pod nohami květiny, myslím, že by tak, kam dopadaly její lehoučké krůčky snad nebyl rozmáčknut ani lísteček. Ruku držela v mé ruce a důvěřivě dětsky ji tiskla. Při vší strasti, která doléhala doma, měla v tvářičce vážně klidný výraz, jaký zřídka kdy bývá vidět v dětských letech. Jak byla krásná! Spíše jako bytost, která právě vyšla z tvůrčích rukou samého Boha, než jako tvor, který putuje údolím hříchu, bolesti, starosti a smrti. Na prsou jsem u ní zpozoroval zlatý medailón srdcovitého tvaru. Postřehla můj pohled, rychlým pohybem sňala medailon a podala mi jej.
„Srdce!“ řekl jsem.
„Přečtěte si, důstojný pane, nápis na něm!“
„Nemohu, dívenko. Mám sice velmi dobré oči, ale ke čtení nápisů na zlatých medailoncích při měsíčku přece jen nestačí.“
„Já vám jej podržím… teď se podívejte.“
Jak to udělala, nedovedu říci, ale to vím, že najednou, když podržela medailonek v jistém úhlu, bylo na něm jasně vidět vypoukle vyražený nápis: ‘Stůj! Srdce Ježíšovo je se mnou!‘
„Maminka mi jej dala na prsa před rokem, když jsem byla velmi nemocná, důstojný pane.“ A políbivši medailonek, dala jen na původní místo.
Nějákou dobu jsme šli mlčky. Nesl jsem Nejsvětější Svátost a zdálo se, že dívenka, ač tak mladá, to úplně chápe. Kdykoliv jsem na ni pohlédl, pozoroval jsem, že se jí rty pohybují jako v modlitbě a oči že má upřeny tam, kde byl pod svátostnou rouškou skryt Pán života a smrti. Najednou se dívenka jemně dotkla mého rukávu: „Zde je to, důstojný pane,“ řekla mírným hlasem, který mě v tom tichu tajemně rozechvěl, a ukázala k malé chaloupce, stojící opodál v pochmurném stínu tří borovic.Strčil jsem zlehka do dveří, které byly jen přivřeny a vzápětí mě zasténání přivolalo k loži umírající.
Pohled mě poučil, že není času nazbyt. Žena ve světničce byla v nejlepších letech, ale ruka smrti se dotkla jejího čela, na němž stály krůpěje potu, a ve tváři se jí jevila velká úzkost.
V okamžiku jsem byl u ní. A Bohu díky, brzy se mi podařilo ubohou trpitelku uklidnit. Vyzpovídala se a přijala svátosti s vírou a s láskou, jakou jsem zřídka viděl.
Stoje u ní předříkával jsem ji po chvilkách modlitby, které tak těší a uklidňují v poslední hodince. Čas míjel a já pozoroval, že se její pohled často obrací k malé skřínce na druhém konci světničky.
„Mám skřínku přinést?“ zeptal jsem se. Přikývla.
Když jsem ji položil vedle ní, otevřela ji s třesoucíma rukama a vydělala dívčí šatičky.
„Šaty vaši dcerušky?“ tázal jsem se.
„Mé Editky,“ zašeptala s láskou v hlase.
„Znám ji,“ dodal jsem: „Vždyť mě sem přivedla.“
Zarazil jsem se a dech se mi zastavil. Žena na loži se napolo posadila a hleděla na mě s nevýslovným úžasem - a já hleděl s nemenším ustrnutím na zlatý srdcovitý medailonek bez nápisu, připevněný na prsa šatiček, které držela v rukou!
„Paní,“ zvolal jsem: „Pro Boha, řekněte mi, kde je vaše dceruška? Čí je to medailonek?“
„Editčin. Přišpendlila jsem jej dcerušce sem na prsa, když před rokem umírala. Její poslední bylo, že přitiskla medailonek na rty a řekla: ‘Stůj! Srdce Ježíšovo je se mnou!‘ Zemřela před rokem.“
Matčina tvář zněžněla a zazářila. Držíc medailonek v rukou, upřela pohled přímo před sebe.
„Editko, má milá Editko, konečně budeme spolu u Nejsvětějšího Srdce! – Já tě vidím – drahoušku! – Stůj – Srdce Ježíšovo – je se mnou!“
Poslední slabiku zašeptala již skoro neslyšitelně.
Editka s maminkou se shledaly.

Zdroj: Květy Nejsvětější Svátosti.


KATECHEZE a MODLITBA
Hlavním posláním církve je zvěstovat radostnou zvěst. Zvěstovat, že Bůh tě miluje, že pláče, když se trápíš. Bůh každého člověka bere na svá ramena, a zvláště toho, kdo těžce zhřeší, protože takový člověk je nejvíce nemocný.

Církev stojí před dvěma úkoly:
1. Zvěstovat Boží lásku
2. Uzdravovat zraněná srdce


Pokud lidé nebudou uzdraveni ze svých zranění, neuvěří Bohu ani církvi, a nebudou spaseni.
Vždy, když dáme někomu trochu lásky, přitáhneme ho k Bohu a léčíme ho.
Kdo má zraněné, nebo dokonce zlomené srdce? Každý hřích, náš nebo cizí, působí v duši zranění. Velmi mnoho lidí nosí v sobě svá vnitřní zranění. Po celý život v sobě nosíme kousek dítěte, mládence, muže i starce. Pokud jsi utržil nějaké zranění například v dětství, zůstává v tobě po celý život, dokud se nevyléčí. Vnitřních zranění je celá řada. Nejtěžším je to, jestliže nás rodiče neměli rádi. Děti, které nebyly milovány už od početí, jakoby neměly antény, pomocí kterých by dokázaly přijímat Boží a lidskou lásku. Další ránou mohl být rozvod rodičů. Mnoho zranění se uskuteční mezi 7. - 10. rokem. Hodně lidí přestalo chodit do kostela, protože v té době k nim byl kněz nespravedlivý. Nebo je rodiče bili za to, když nechtěli jít do kostela. Když dítě doma stále jenom slyší slova o tom, že Bůh ho potrestá, když bude hřešit, ale nic o tom, že ho Bůh miluje, zůstává v něm strach z Boha. A když si i z kázání v kostele zapamatuje jen to, že je tam Bůh, který trestá, zůstává v něm celý život jediná myšlenka: Co nejdál od kostela!
Nebo tě v životě někdo něčím strašil, posmíval se ti, ublížil ti. Řada našich vnitřních zranění je také důsledkem toho, že neodpouštíme druhým lidem.
Všechna naše vnitřní zranění se nám ukládají do podvědomí a teprve, když se dostaneme do psychické nebo fyzické bolesti a únavy, se to najednou všechno sesype a nastává nemoc tělesná nebo duševní. Jestliže budeme léčit zraněné srdce, tak občas vyléčíme i tělo. Uzdravit zraněnou duši dokáže jen Ježíš, a proto je naším úkolem přivést člověka k Ježíši.
Nikdo ale nechce, aby ho k Bohu hnali násilím. Když mi Boha někdo vnucuje, nemůžu ho mít rád. K čemu je mi Bůh, který mne nepřitahuje? Toužíme po lásce, hledejme tedy Boha, který je Láska! Tento Bůh tě volá, potřebuje tě! Ne pro sebe, ale potřebuje, aby ses modlil za svou ženu, za své děti, za svou rodinu, za všechny, které ti svěřil do péče. Potřebuje, abys je všechny měl rád. Potřebuje, aby ses stal potrubím, skrze které může proudit k druhým lidem Boží živá voda, která je uzdraví a změní.
My bychom rádi občas udělali něco pro Boha. Ale On nám říká: Já bych chtěl přijít k tobě. Dovol mi, abych se mohl dotknout tvého srdce. Dovol, abych pro tebe Já mohl něco udělat!
Nemusíme se bát poznat Boží vůli pro náš život. Je to pro nás to nejlepší, co nás může potkat.

Bůh má pro tvůj život zvláštní plán. Dej se Mu dobrovolně zcela k dispozici a uvidíš, co se stane. Nemáš přece co ztratit, kromě svých starostí, úzkostí, nejistot a zklamání, které často bývají výsledkem našeho vlastního úsilí.

 

Svatý Bože, buď ode dneška Pánem mého života. Nadchni mne pro novou cestu s Tebou. Pomoz mi pochopit, že můj život nezáleží jen v tom, abych se chránil hříchu, ale abych co nejvíce prospíval v konání dobra, jak si to Ty přeješ. Daroval jsi mi mé bližní ne proto, aby mi překáželi, aby mne rozčilovali, aby mi byli podnětem ke zlu, ale aby mi svou přítomností i svým obdarováním pomáhali, abych také já rostl. Pomoz mi, abych se je naučil milovat. Použij mne ke své službě lásky, jak Ty chceš. Děkuji Ti za všechno, co jsi pro mne udělal.

2nedelevenec.jpg
Dnes svítí na adventním věnci už 2 svíčky.
"Zázračná" medailka z Rue du Bac v Paříži.

"Zázračná" medailka z Rue du Bac v Paříži.

Zázračná medailka - obě strany.

 PONDĚLÍ

Znáte "zázračnou medailku" Panny Marie? Zázračná medailka, neboli Medailka Neposkvrněného Početí  vznikla na základě mariánského zjevení v Rue du Bac v Paříži. Zde se roku 1830 zjevila Panna Marie vincentce sv. Kateřině Labouré. K zajímavostem patří, že Arsséne Heitz, autor vlajky Evropské unie, se inspiroval právě medailkou Panny Marie: http://vincentky.cz/spiritualita/zazracna-medailka/

Panna Maria bez poskvrny dědičného hříchu počatá, zjevení svaté Kateřině Labouré a zázračná medailka.

Dne 18.7.1830 se zjevila Panna Maria svaté Kateřině Labouré, Milosrdné sestře sv.Vincence, v době jejího noviciátu, v Paříži, v kapli na ulici Rue du Bac 140.

...Téhož roku zjevila se Panna Maria opět. Blahoslavená Panna měla bílé šaty z narůžovělého hedvábí, stála na zeměkouli a pod jejíma nohama se svíjel had. V rukou držela malou zeměkouli, měla oči pozdviženy k nebi a zatímco tuto zeměkouli obětovala Bohu, řekla: „Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.“ Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokamy, z kterých vycházely paprsky. Na každém prstě měla 3 prsteny. Některé drahokamy zářily více, jiné méně. Maria řekla: „Paprsky jsou znamením milosti, které já vylévám na všechny, kteří mě o ně prosí.“ A když se Kateřina podivila, že z některých drahokamů paprsky nevycházejí, blahoslavená Panna jí řekla: „Drahokamy, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které mě lidé neprosí…“

Potom se vytvořil okolo Panny Marie oválný rám se slovy: „Ó, Maria, bez dědičného hříchu počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“ Zároveň slyšela sestra hlas: „Nech podle tohoto vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou nosit, dosáhnou veliké milosti. A přehojné milosti obdrží ty osoby, které ji budou nosit s důvěrou.“ Nyní se obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by měla vypadat zadní strana medailky. Písmeno M., nad nímž vyčníval kříž, spočívající na příčném trámu. Dole Srdce Ježíšovo a Mariino; první obklopeno trnovou korunou, druhé probodeno mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd.

O dva roky později byly s dovolením pařížského arcibiskupa De Quelena raženy první medailky. Nedá se několika slovy povědět, kolik milostí medailka Panny Marie zprostředkovala. Ne nadarmo ji věřící lid nazval „Zázračná medailka“. Neočekávaná uzdravení, ochrana v nebezpečí těla i duše, nápadná obrácení ukazují, že Maria dodržela slovo.

Medailky Panny Marie chtěli všichni, nejen jednotlivci, ale celé farnosti a diecéze. A nápis na ní, Panna Maria bez dědičného hříchu počatá, připravoval už tehdy srdce katolíků na slavnostní akt, při kterém papež Pius IX. 8. prosince 1854 vyhlásil dogma, že Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí uchráněna od dědičného hříchu. V roce 1858 bylo toto dogma zjeveními v Lurdech nádherně potvrzeno.

Tato medaile je vlastně taková zhuštěná mariánská teologie pro obyčejné, zbožné lidi. Je v ní všechno, od Neposkvrněného početí Panny Marie přes její slavné nanebevzetí, při kterém byla korunována jako Královna lidí i andělů, až po její prostřednickou úlohu při vyprošování a rozdávání milostí a konečné vítězství v Apokalypse, kdy bude získáno konečné vítězství dobra nad zlem.

Sestra Kateřina prožila celý život ve službě starým nebo postiženým lidem v útulku v Enghien u Paříže, kde 31.12.1876 zemřela v pověsti svatosti.V roce 1933, před blahořečením, našli její tělo při exhumaci neporušené. Její chloubou bylo, že žádný ze starců, které ošetřovala, nezemřel bez svátosti smíření s Bohem, což Kateřina s důvěrou přičítala účinkům „Zázračné medailky.“

Více informací o vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí panny Marie, "zázračné" medailce a sv. Kateřině Labouré najdete například na:

http://catholica.cz/?id=4868

http://web.katolik.cz/feeling/1_7.htm

Tak to je síla! Panna Maria opravdu tak zázračně pomáhá a mi ji tak málo prosíme!

O průběhu zjevení vyšla pěkné napsaná brožurka formátu A6, Neposkvrněná a její medaile, cena 35 Kč, vyd. Matice cyrilometodějská. http://www.maticecm.cz/index.php?act=obchod&page=76

V elektronické podobě ji najdete na http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2011110078

O záchraně a pomoci lidem, kteří se s důvěrou obraceli na Pannu Marii a měli při sobě medailku, byla také napsána malá brožurka, plná skutečných příběhů z dnešní doby, Zázračná medailka.

http://www.maticecm.cz/index.php?act=obchod

Prohlédněte si je v knihkupectvích. Pořiďte si i vy "zázračnou medailku", nestojí mnoho. Nejlepší je zakoupit větší velikost, kde se dá přečíst i nápis, v ceně 10 až 20 Kč/kus ji seženete například v prodejnách křesťanské literatury Matice Cyrilometodějské, Karmelitánského knihkupectví apod, nebo na poutích. Nechte si ji posvětit a noste ji s důvěrou na řetízku na krku nebo jinde, například v dokladech apod., a každý den se svěřte pod ochranu Panny Marie modlitbou, kterou nám dala Ona sama:

 „ Maria, bez hříchu dědičného počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“

**********************************************************************************************************************************

 
  Svátost smíření
 křesťanské uzdravení minulosti
 

 Jak se zpovídat?

 "Nejlépe nijak", soudí někteří lidé a mají proti zpovídání mnoho výhrad a ještě víc nechuti.

"Proč mám ve zpovědnici odříkávat knězi - člověku jako já, kdejaký hloupý nápad, kdejaké šlápnutí vedle? Já při tom neprožívám žádnou lítost, ale zato spíš trapnost".

Bída je, když si to tak jen myslíš a neřekneš to nahlas a knězi. Kněz by ti mohl odpovědět, že takovéto zpovídání by bylo opravdu trapné. Řekl by ti, že z kdejaké maličkosti se zpovídat opravdu nemusíš, vždyť k odpuštění a smazání lehkých hříchů stačí lítost. Řekl by ti toho mnohem víc. Jeden kněz to dokonce pro tebe napsal. Aby sis to mohl v klidu přečíst a nemusel se cítit trapně. Je to P. Ladislav Simajchl a můžeš si to přečíst v malé on - line brožurce Jak se zpovídat. Najdeš ji  v on - line křesťanské knihovně www.knihovna.net a můžeš si ji zdarma stáhnout na svůj počítač. Trvá to jen několik sekund. V případě stažení se brožurka uloží ve formátu ZIP a můžeš si ji rozbalit později.

Hlavním posláním církve je zvěstovat radostnou zvěst. Zvěstovat, že Bůh tě miluje, že pláče, když se trápíš. Bůh každého člověka bere na svá ramena, a zvláště toho, kdo těžce zhřeší, protože takový člověk je nejvíce nemocný.

Každý hřích, náš nebo cizí, působí v naší duši zranění.
Naše vnitřní zranění jsou zárodkem nenávisti k lidem i k Bohu.

Velmi mnoho lidí je zraněno a právě toto může být důvodem, proč nechodí do kostela a utíkají od Boha i církve. Zvláště muži raději odcházejí třeba do hospody, protože láhev je, na rozdíl od lidí v kostele nebo jejich manželky, neodsuzuje.Tady se rodí ateismus. Existují například spisovatelé, kteří byli v semináři, ale později z něj vystoupili a začali nenávidět církev a psát knížky proti Bohu i Panně Marii jenom proto, že v semináři nezažili lásku, ale jen přísnost rektora.

Z vnitřních zranění povstává narkomanie, homosexualita či masturbace. Chlapec nebo děvče může mít problémy s masturbací proto, že v dětství neměli správný vztah k matce nebo k otci, že je otec nebo matka neměli rádi, že je nebrali do náručí. Jestliže kluk neměl správný vztah k otci, může upadnout do homosexuality. 90% případů má tento důvod.

Člověk nemůže přežít, pokud ho někdo nemá rád.
Pokud ti nikdo v životě neřekl, že tě má rád, tak "umíráš".
Když mě nikdo nemá rád, tak nemohu uvěřit, že mě Bůh miluje.

V důsledku toho se stává, že se někteří lidé postí, modlí a obětují jenom proto, aby si od Boha nějakým způsobem zasloužili lásku. Takoví lidé nejsou schopni ve svém životě přijmout nějaký dar, protože mají stále pocit, že za všechno musí zaplatit. Tito lidé mají velký problém s tím, aby se naučili milovat. Podobně je to s dětmi, které rodiče neměli rádi nebo se o ně příliš nestarali. Tyto děti jakoby neměly antény, pomocí kterých by dokázaly přijímat Boží a lidskou lásku. Jejich vnitřní zranění se může později projevit například v odporu vůči autoritám.

Tato i jiná zranění je třeba léčit, ne jen říkat: to nesmíš, to je hřích.

Od té doby, kdy si toto uvědomíme, se naučíme nikoho nesoudit.

Naučíme se vidět, že lidé mluví a jednají v důsledku svých vnitřních zranění.

Na alkoholika se dívejme jako na člověka, který mohl být v dětství nějak zraněn. Na muže, který neustále střídá vztahy se ženami, jako na člověka, který v dětství nemusel zažít opravdovou lásku maminky. Na ženu, která neustále hledá nové a nové známosti, jako na člověka, který nepoznal lásku svého otce nebo své matky.

Řada našich vnitřních zranění je také důsledkem toho, že neodpouštíme druhým lidem. Nadarmo chodíme do kostela, jestliže jsme smířeni s tím, že v sobě nosíme nenávist.

Církev stojí před dvěma úkoly:
1. Zvěstovat Boží lásku
2. Uzdravovat zraněná srdce

Křesťanské výzvy k modlitbě, půstu, zpovědi, k účasti na mši svaté, ke čtení a úvahám o Božím slově jsou pomocí člověku, aby našel cestu a prostředky na cestě do cíle.

Hlavním pravidlem křesťanského života je milovat Boha a sloužit v lásce jedni druhým.
Dokonce máme být připraveni umírat v této službě lásky, aby druzí mohli žít. Ale pozor, umírat ve službě lásky neznamená sám přestat žít, neexistovat, ničit se! Znamená to stát se postupně způsobilým k tomu, aby nás mohla prostoupit Láska v celé její šíři a plnosti.

 ÚTERÝ


  Zklamávám tak často ...

Často to zkoušela znovu a znovu a nikdy jí to nevyšlo. Stále stejné chyby, ne a ne se jich zbavit. Nakonec rezignovala a  všeho nechala. Proč se ještě snažit? Stejně je to k ničemu. Asi nikdy nebudu dobrou křesťankou. Myslím, že o takové nedokonalé lidi, jako jsem já,  Bůh ani nestojí. Proč bych se měla ještě modlit? Vždyť by to byla jen přetvářka, když stále tak zklamávám, říkala si.

Celá bych se už za tu dobu musela změnit, ale já to prostě nesvedu. Tak ráda bych chtěla udělat svým životem Bohu radost, ale nedaří se mi to. Má to ještě vůbec pro mne nějaký smysl, modlit se a zkoušet alespon trochu nábožensky žít?

Kněz, ke kterému s tím přišla, se tajemně usmál a řekl: „Myslím, že Bůh má z tebe radost.“ „Jak to?“ zeptala  se Katka překvapeně. „Protože jsi to myslela opravdově a poctivě a před Bohem nejednáš pokrytecky. Mám pravdu?“ „Ano.“ „Vidíš, a to je krásné a Bohu milé!“A taky máš Boha ráda, chtěla jsi mu udělat radost, ne?“ „Ale vždyť jsem ho přece zklamala …“ Podívej, představ si, že máš dva syny. Jeden se dobře učí, na své oblečení je opatrný, chová se vzorně, ale máš pocit, že je k tobě nějak chladný a lhostejný. Druhý je rozesmátý uličník, který tě občas naštve špatnými známkami a roztrhanými kalhotami. Ale když odpoledne přiběhne ze dvora, skočí ti kolem krku a dá ti velkou pusu. Řekni, který by ti byl milejší?“ „Asi ten druhý.“ „No vidíš, i když tě občas zklame! I tebe má Bůh rád, i když občas zklameš, zná přece tvou snahu a lásku k Němu! A tvá zkušenost ti ukazuje, jak jsme  všichni  na Bohu závislí a učí tě pokoře. S pokornými lidmi může Bůh něco dokázat, rozhodně víc než s lidmi, hrdými na své ctnosti. Samozřejmě na sobě musíš dále pracovat, statečně a trpělivě potírat své chyby, nenechat se odradit případnými neúspěchy, a to vše z lásky k Bohu. Uvidíš sama, jak při tom budeš duchovně zrát. Modlit se ale nepřestávej, modlitba je velmi důležitá. I když při tom nic zvláštního necítíš, nebo je ti to někdy obtížné, důvěřuj Bohu a nepřestávej se modlit. Když se ti něco nepodaří, začni znovu. S velkou láskou k Bohu a vděčností vynahraď své chyby dobrými skutky a projevovanou křestanskou láskou vůči druhým lidem, zvlášt svým nejbližším doma. A když toho někdy bude na tebe moc, schovej se do Božích dlaní jako poraněný ptáček a On tě uzdraví.“

Katka ucítila v očích podivné vlhko. V tu chvíli  pochopila něco hlubokého a krásného. Domů se vracela šťastná a odhodlaná  dělat Bohu i lidem tu největší radost, jaké jen bude schopna.
...............................................................................

Zklamání člověka, který se snaží o mravní poctivost, není totéž jako být špatný. Takovými zkušenostmi nás Bůh učí pokoře. Často právě takto složíme těžkou zkoušku víry tím, že naprosto důvěřujeme Bohu, vždy znovu statečně bojujeme, nevzdáváme to a křesťanskou láskou vyrovnáváme to, v čem jsme chybili na jiném úseku.

Miluji tě! Mám tě rád! Jsem rád, že tě mám!
Tato slova nám dělají velikou radost, když nám je někdo řekne. To dává našemu životu smysl. Říkáme si, že teprve teď žijeme skutečně naplno, protože je tu někdo, kdo nás uznává. Najednou je život krásný, práce nás baví a všechno jde jakoby samo. Člověk náhle cítí příliv energie, žádná překážka se mu nezdá být velká. Díváme se na svět kolem sebe jinýma očima. A to jen proto, že je tu někdo, kdo nám věnuje svou náklonnost a lásku.

Mnoho mladých, ale i starých lidí si stěžuje: Mne ještě nikdo doopravdy nemiloval, nikdo mne nechce.
Bůh tě má rád, takového, jaký jsi, mnohokrát to dokázal. Přečti si Nový zákon a dáš mi za pravdu. Ježíš chce přijít i k tobě, nemusíš být sám. Naslouchá ti, mluví s tebou. Váží si tě, počítá s tebou! Duchovní život je krásný a bohatý, není to nuda. Přináší člověku radost a klid v duši.


VEČERNÍ MODLITBA

Bože,

prostírám před Tebou celý svůj dnešní den.

Obětuji Ti ve spojení s Ježíšem Kristem,
radosti i bolesti tohoto dne.
To vše přináším jako svou malou oběť
abych přispěl ke spáse všech lidí
a k oslavě nejsvětější Trojice.

Bože, ukaž mi, jaký jsem  ve Tvých očích a dej,
ať se stanu takovým, jakým Ty mne chceš mít.
Děkuji Ti, že mne máš tolik rád
a že chceš pro mne jen to nejlepší.
Dal jsi mi na cestu životem osobního průvodce,
mého Anděla strážného, prosím Tě, dej mi také
srdce  ochotné naslouchat jeho hlasu.
Přijď ke mně, Duchu svatý, naplň mé srdce a zapal
v něm oheň své Lásky a Milosrdenství..
Prosím Tě taky o světlo Pravdy a dar Moudrosti,
o Tvou pomoc, abych se vždy dobře rozhodoval
a správně jednal.
Amen.

zpracováno podle brožurky Duchovní rozhovor ( Klemens Tilmann )

Anděl strážný.jpg

Anděl strážný.

 STŘEDA


  TVŮJ ANDĚL STRÁŽNÝ

 Je tvůj anděl strážný tvým přítelem?
 Nebo ses s ním ještě nestačil seznámit? :o)

Je to dobrá duchovní bytost, která žije blízko Boha. Anděl strážný je Boží posel a tvůj ochránce. Můžeš s ním komunikovat pomocí slov a myšlenek.

Se svým andělem jsi každý den. Abys na něj nezapomínal, můžeš si ho nějak pojmenovat. On už asi má své jméno, které neznáš, ale třeba nějakou milou přezdívkou určitě nepohrdne. Třeba andílek, přítel, ochránce  nebo prostě anděl strážný.

Můžeš si taky občas zazpívat tzv. ukazovací písničku o andělech, nebo ji naučit své kamarády. Tady je: Andělé nade mnou bdí, ukazovačka
https://www.youtube.com/watch?v=_24MoVwy830

Jsou některé dobré myšlenky a nápady, které k tobě přicházejí jakoby zvenčí. Že je to myšlenka od dobrého anděla, poznáš tak, že tě hned napadne 1000 důvodů. proč ten nápad nerealizovat, i když se jedná třeba o úplně obyčejnou věc. A když pak do toho jdeš, máš přímo andělskou radost :o).

A co ty špatné myšlenky, od špatných andělů?

Tak ty se někdy přímo vnucují, doslova útočí a jakoby tě nutily: udělej to hned, teď, moc o tom nepřemýšlej. Zlý anděl zamlžuje důsledky a cíl. Když se na ni budeš snažit zapomenout, moc to nepomůže, tím víc tě bude pronásledovat. Prostě ji chyť za uši a řekni jí: Co vlastně chceš? Dej mi pokoj. Ven, tam jsou dveře! A dál nepůjdeš, nestojím o tebe.

Někdy to pomůže, ale jsou i takové drzé myšlenky, které se klidně vrátí zpátky oknem. A šeptají, zkus to přece, když ne doopravdy, tak jen tak, v duchu, představ si, jaké by to bylo, když ... A jdou s tebou všude, kam se hneš. Jsou neodbytné.

Dobrý anděl ti jistě poradí, jak na ně, když se ho zeptáš. Třeba tak, že nutkavé myšlence nahlas řekneš: Ty otravo, když  tě nemohu vyhnat, tak si posluž, poletuj si kolem, ale já s tebou už nebudu diskutovat a ztrácet čas. Pokud se ti dál honí špatné myšlenky hlavou bez toho, že bys je sám vyvolával, nemusíš mít žádný pocit viny. To není tvoje chyba. Chyba by byla, kdybys diskutoval nebo o tom špatném snil. Takové dlouhodobé snění je  ztráta času. Navíc vede k melancholii a  smutku, oslabuje tvou duši a vůli. Často se po něm dostaví pocit prázdnoty.
zpracováno podle přednášky p. V. Řehulky

Večerní modlitba dítěte.
Velký Bože, už je večer a já jsem ve své postýlce.
Jsem rád, že mám postýlku. Dobře se mi v ní spí. Za chvilku budu spát. Celou dlouhou, tmavou noc mne chraň. Ať u mne stojí můj anděl strážný, kterého jsi poslal, aby mi pomáhal. Ochraň maminku i tatínka, bratříčka i sestřičku, celou naši rodinu. Odpusť mi všechno zlé. Potěš všechny, kdo teď pláčí. Chtěl bych, aby zítra nikdo nebyl smutný. Bože, ty jsi veliký a silný, ty jsi nejmocnější král. Veď nás všechny do tvého nebeského království, abychom  tam s tebou mohli radostně a spokojeně žít. Dej nám dobrou noc. Amen.

 ČTVRTEK


  Věřit v Boha, nebo nevěřit?
 

 Závažnost základního lidského problému víry v Boha ukazuje v kostce tento známý rozhovor o posmrtném překvapení pana faráře:

  "Teda, pane faráři, nechtěl bych vězet ve vaší kůži, až se  ocitnete na pravdě Boží, jak vy tomu říkáte. To bude překvapení, až zjistíte, že místo slibovaného ráje tam není vůbec nic!"

 "Doufám, že to moje překvapení, až budu podle vás ničím, a kolem mne nebude taky vůbec nic, nebude zas tak veliké," dí pan farář. "Ale asi to nebude zrovna legrace, až objevíte, že peklo, kterému jste se smál, skutečně existuje a vy jste v něm!"

 MOHLA BY TO BÝT PRAVDA! Nebude jednou pro tebe také příliš pozdě? Udělej si čas na rozhovor s Bohem ještě dnes!

Máme tip pro rodiče malých dětí, na pěkné knížky - leporela pro děti od 3 let. Najdete je na webu: http://www.knihcentrum.cz/rajska-zahrada/d-96708/
http://www.knihy-za-babku.cz/noemova-archa/d-95253/
http://www.knihcentrum.cz/o-stvoreni-sveta/d-154606/

První dvě máme v našem Centru pro rodinu a všem rodičům malých dětí i jejich dětem se velice líbí. Tu poslední neznám, ale bude podobná.


Kdo nežízní, ať nechodí

Přepis části přednášky P.Vojtěcha Kodeta nazvané "Kdo nežízní, ať nechodí", která zazněla na  Katolické charizmatické konferenci v roce 2008 v Brně.

(Konference se koná každoročně v létě v Brně v areálu výstaviště BVV, bližší informace najdete na www.cho.cz )

... Víte, je velice těžké, když člověk ještě nikdy Ježíše nezakusil. A tam si myslím, že Boží srdce je někdy opravdu takové bolavé nad námi, nad tím naším společenstvím, nad tou naší církví. Že jsou lidé, kteří se třeba poctivě snaží chodit od dětství do kostela, chodí ke svátostem, snaží se plnit Desatero, čtou Písmo, modlí se a nikdy nezakusili radost z Boha. Jakoby se nikdy nesetkalo jejich srdce se srdcem Ježíšovým. A samozřejmě skrze Ježíšovo srdce proudí Duch svatý, čili také nemohli zažít to, o čem mluví Písmo svaté, zvlášť Nový zákon, o tom jak Duch svatý dává život, jak dává radost, jak dává svobodu, jak se v nás modlí, volá Abba, Otče, to všichni si přejeme… A on toto někdo nikdy v životě nezakusil. On takový člověk ani neví, o co má prosit, protože když jste nikdy neochutnali, tak pořádně ani nevíte, o co máte prosit. A to je jeden z velkých problému každé většinové církve, té naší nevyjímaje. Že se mnoho našich věřících setkalo s formální vírou, s křesťanským množstvím pravd, zvyků, některých více či méně křesťanských (někdy jsou křesťanské zvyky ještě pomíchány s pohanskými zvyky), s různou praxí, návyky, přikázáními, prostě s křesťanstvím bez Ducha. A křesťanství bez Ducha, to je nonsens (=nesmysl)! To je něco, co v podstatě vůbec  neexistuje!!! Problém je, že my se o to už 2000 let úspěšně či neúspěšně snažíme. A docela se nám to daří. Ono už to totiž není křesťanství, když tam není Duch. Protože kde je Duch Páně, tam je teprve přítomen Ježíš. Kde je Duch Páně, tam se koná Dílo Boží. Tam jsou lidé, kteří skutečně vyznávají Krista a z moci Boží žijí podle zásad evangelia. My bohužel máme tu zkušenost, i když jste už zažili několikrát třeba nějaké osobní probuzení, tak jak to vypadá se sebou nebo se svým společenstvím, nebo se svojí farností, když se Duch  nenápadně vytratí. Jak najednou přijde smutek, někdy taková nábožná vážnost, (to je v tom smyslu „končí sranda, začíná náboženství“), potom se začnou množit formy, začne přibývat předpisů, obřadů, zákazů a příkazů, frází, na všechno potřebujeme mít nějaký návod, jenomže litera zabíjí a Duch dává život. Hezky varoval Derek Prince v jedné své knize všechny církve bez rozdílu a nás křesťany před úskalím legalismu – křesťanství bez Ducha. A charakterizoval jednotlivé známky tohoto legalismu, který hrozí našim společenstvím. A pozná se podle toho, že teologie je vyvýšena nad zjevení Boží, intelektuální vzdělání nad budování osobního charakteru, kdy všechny sociologické psychologické nauky a vědní obory jsou nadřazeny duchovnímu rozlišování, kdy různé programy, např. pastorační, jsou nadřazeny nad vedením Duchem Božím, kdy výřečnost Božích služebníků je nadřazena nad Boží moc, logické myšlení nad chození ve víře, a zákony nad Lásku. To je tragedie.

V takové církvi bych já nechtěl žít. V takovém společenství bych se nechtěl pohybovat. Protože to je společenství mrtvých, společenství, které zapáchá, které se rozkládá, které se udržuje jenom balzamováním…

Já chci být tam, kde tryská život! Velice krásně už v roce 1968, bylo to na 4. shromáždění ekumenické rady církví ve švédské Uppsale, kde tehdy metropolita Laodiceje v Sýrii, později pravoslavný patriarcha Antiochie Ignacios IV. vyjádřil tuto skutečnost velice trefně. Bez Ducha je Bůh vzdálený, Kristus, ten zůstává v minulosti, Evangelium zůstává mrtvou literou, (něčím, co studujeme, rozebíráme, pitváme až narazíme na mrtvého Boha), církev zůstává pouhou institucí, (a vy víte, že mnohým nevěřícím právě toto vadí nejvíce, že se setkají s církví nejprve jako s institucí. To je špatně), autorita se stane nástrojem ovládání lidí, misie budou pouhou propagandou, liturgie vzpomínkovým rituálem, a z křesťanství nám zbude zotročující morálka. Jestli toto je pravda, pak se nedivme, že mladí lidé nemají zájem o naši víru. Toto nesmí být pravda! Protože takto si to Ježíš nepředstavoval! On si přál, aby Duch svatý sestoupil a sestupoval stále znovu. Vzpomeňme na Ježíšovu touhu, ve které volá „Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul!“ To mluvil o Duchu svatém. Protože věděl, že jedině Duch svatý, jeho láska a moc může vrátit člověku tu důstojnost, kterou ztratil hříchem. On věděl, že jedině Duch svatý může znovu člověka vrátit do toho důvěrného vztahu s Bohem, který právě ztratil. On věděl, že jedině On nás může učit chodit po Božích stezkách, že jsme na to příliš zatemnění a příliš Bohu vzdálení a zaslepení. Proto tolik toužil, aby už mohl Duch svatý přijít a byl vylit na všechny. On sám Ducha svatého měl. Bez Něho nedělal nic. On sám byl i v lidském těle pokřtěn Duchem svatým. Ten ho uvedl na poušť a vodil jej, když ho ďábel pokoušel. Pak jej z pouště vyvedl ven a dával mu ta slova zvěstování evangelia…

Vzpomeňme na nazaretskou synagogu, kde Ježíš otevřel úryvek ze 61. Kapitoly Izajáše a říká: „Teď se naplnilo toto Písmo: Hospodin mne pomazal svým Duchem, abych zvěstoval evangelium chudým, abych otevíral oči slepým, abych osvobozoval vězně..“ to všechno, co dělal Ježíš, bylo v moci Ducha, on měl Ducha svatého, ale nechtěl z učedníků mít nějaké ministranty, On nechtěl, aby se jen dívali, jak to dělá a zkoušeli to napodobovat. On jim chtěl předat tu podstatu, a to je Duch svatý, z které se dá jedině dobře a zdravě žít křesťanství. My nikdy nesmíme Ježíšovo učení oddělit od jeho Ducha, který dává život.

Ježíšovým učedníkem není jenom ten, kdo něco nastudoval. Bohužel je někdy i v našich seminářích více teologie než praxe. Celá naše civilizace je zatížena důrazem na vzdělání. Ne, že by vzdělání bylo špatné, ale vzdělání bez zkušenosti!? A v křesťanství je to ještě důležitější. Tam je zkušenost úplně základní. Ježíšovým učedníkem je ten, kdo zažil proměnu ducha, proměnu srdce. Vzpomeňme na to, co říká prorok Ezechiel v 36.kapitole, když předpovídá, že nám Bůh dá nové srdce a nového Ducha. Co to znamená?.. Odejmu z Vašeho těla srdce kamenné a dám Vám srdce z masa. Že nám odebere všechno, co dávalo našemu srdci ztvrdnout. A dá nám podíl na svém srdci. Srdci plném lásky a dobroty, pokory a mírnosti. A že nám odejme toho lidského ducha a dá nám Ducha svého. A volá: „Pojďte ke mně!“ Protože my nemůžeme získat Ducha svatého nějakým čarováním. Duch svatý, to není energie, kterou někde načerpám sám. Já musím přijít ke Kristu. Nejdůležitějším okamžikem mého života je, když jsem položil svoji hlavu na Ježíšovo srdce. Jinými slovy, když jsem si Ježíše zvolil za svého Pána, zachránce a za svého přítele. Kdy jsem přijal jeho pozvání být Ježíšovým přítelem. A vstoupil jsem do důvěrného vztahu s ním. To proměňuje život! Tam začíná tryskat Duch svatý. Tam dojde k tomu přeskočení té jiskry mezi námi."

Další zajímavé články a svědectví najdete na

http://www.jesus.sk/

Oficiální web P. Vojtěcha Kodeta ThD. O.Carm najdete na
http://www.vojtechkodet.cz/ a
http://www.josefhurt.cz/oficialni-web-p-vojtecha-kodeta-thd-ocarm

 PÁTEK

  JAK SE SLOVO  STALO TĚLEM

Panna Maria je nám blízká. Stala se pod křížem i naší Matkou. Učí nás jít životem s důvěrou v Boha. Máš nějaký problém? Jdi za Marií! Ona sice nevyřeší všechny tvoje problémy, ale nebudeš na ně sám, sama. Maria ti nebude umetat cestičky, ale obejme tě, potěší, pomůže. Funguje to. Mnozí z nás to zakusili již mnohokrát. Jen na to často zapomínáme. Pro inspiraci si můžete pustit Anděl Páně, modlitbu s obrazy starých mistrů:

https://www.youtube.com/watch?v=6qxfQ7GQ9vI

O Panně Marii se zpívá i ve filmech. Jednu známou píseň si můžete poslechnou zde: Salve Regina, sestra v akci https://www.youtube.com/watch?v=u7rMFEr_1pY

Ano, bylo to tak. Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova, jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní  a řekl: "Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán stebou." Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená.
Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího ...."
Maria řekla andělovi:" Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?" Anděl jí odpověděl: "Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní."

Umíte si to představit, jak to tehdy bylo?  Celé nebe jistě s napětím čekalo, jak se k tomu Maria postaví. Co odpoví? ANO? Nebo snad řekne NE, já se na to necítím?

Maria řekla: "Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova." (Lukáš 1:28-38)

Zaplesej, milostí zahrnutá!  Raduj se, Jitřenko spásy !
Jak by se asi zachovala dnešní věřící dívka? Snad by si myslela, že se zbláznila, když se jí zdálo, že vidí anděla, a šla by nejdříve k psychiatrovi...

Maria po andělově zprávě nešla do chrámu, ani ji později neovládla pýcha. Sbalila si věci a šla sloužit Alžbětě. Maria se prostě  podrobila oznámení, které bylo nepochopitelné i pro ni. Ona sama věděla, že nežila s mužem. Víte, co znamenalo v židovské kultuře smilstvo? A ještě k tomu s následky? Jak odůvodní své těhotenství Josefovi a lidem? Maria byla odvážná. Jenom víra jí mohla dodat odvahu i před hrozícím případným ukamenováním. Když těhotná Maria navštívila svou sestřenici Alžbětu, velebila Boha:

Duše má velebí Pána a můj Duch jásá v Bohu mém Spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno. (Lukáš 1:46-49)

Ženy Izraele očekávaly příchod Mesiáše: Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, panna počne a porodí syna. (Izajáš 7:14)

Nikdo nemůže vysvětlit, jak Duch svatý oplodnil Marii. Vždyť ani jeden lékař nerozumí přirozenému vzniku života, který může jen odpozorovat a popsat. To, že se Ježíš narodil z panny, že neměl lidského otce, je zásadní pro celou křesťanskou biblickou víru. Matouš otevírá celý Nový zákon ve druhé kapitole touto pravdou:

Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout Marii, svou manželku; neboť co v ní bylo počato, je z Ducha svatého To všechno, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: "Hle, panna počne." (Matouš 1:20-22)

A jak to bylo s jejím zasnoubením s Josefem?
Jeho matka Maria byla zasnoubena Josefovi, ... Její muž Josef byl spravedlivý ... (Matouš 1:18-19)

V 19. verši je zajímavé, že je Josef nazván Mariiným mužem, i když v předešlém verši stojí "Maria byla zasnoubena Josefovi". V židovské tradici bylo zvykem, že svatba měla dvě fáze. První "kiddušin" byla zkušební smlouva, během které se manželé nesměli stýkat a byli pod přísným rodičovským dohledem. Pár byl už právoplatně oddaný. "Kiddušin" trval 12 měsíců, aby bylo zaručeno panenství nevěsty a vyloučeno narození nemanželského dítěte. Kdyby byla smlouva během "kiddušinu" porušena, následoval by rozvod. Druhá fáze svatby byla "huppa". To byla oslava konce "kiddušinu", my bychom řekli vlastní svatba, která obyčejně trvala sedm dnů, po níž se manželé tělesně sblížili. Marie byla zastíněna Nejvyšším v první fázi manželství, v "kiddušinu". Proto byla Marie Josefovou manželkou a Josef jejím právoplatným mužem, přestože se ještě tělesně nepoznali, jak potvrzuje následující verš:

Ale nežili spolu, dokud neporodila syna a dal mu jméno Ježíš. (Matouš 1:25)

Maria porozuměla, co se jí přihodilo. Ale co chudák Josef? Když přišel na to, že je Marie těhotná, musel být šokován. Vždyť ji znal jako čestnou dívku a nevěrnost byla určitě to poslední, co by od ní očekával. Oba museli být rozrušeni, určitě znali zákon a trest za smilnění: Když dívku, pannu, zasnoubenou muži, najde nějaký muž v městě a bude s ní ležet, vyvedete oba dva k bráně toho města, ukamenujete je a zemřou. Dívka proto, že v městě nekřičela, a muž proto, že ponížil ženu svého bližního. Tak odstraníš zlo ze středu Izraele. (5. Mojžíšova 22:13-24)

Maria otěhotněla ve společnosti, která neměla pochopení pro prohřešky mládí či vášně. Vyprávějte lidem, že je dívka těhotná, aniž by poznala muže. Kdo znás by neměl pochybnosti? Dnes se takové způsoby zdají být kruté. Kdybychom žili v té době, asi bychom zvedali kamení, protože Mojžíšovy zákony byly v živé paměti. Ale Duch svatý, který započal život Ježíše v Marii, ji neopustil.

Vžijme se do situace Marie. Mladá, zasnoubená dívka otěhotní. Jak vysvětlí těhotenství svému snoubenci a příbuzným? I když svému snoubenci věří, že bude následovat svatba, dítě může být překážkou. Ekonomická a bytová situace snoubenců byla neradostná. Maria neměla pro dítě zajištěny ani základní životní potřeby. Neměla dětskou výbavičku, neměla podporu okolí, zdravotní péči ani dětské přídavky. Maria neměla nic, co by jí v dané těžké situaci pomohlo. Zvyky a zákony byly proti dvojici.

Její muž byl spravedlivý a nechtěl ji vystavit hanbě, proto se rozhodl propustit ji potají. (Matouš 1:19).

Ale jak víme, všechno dopadlo jinak. Maria a Josef měli to nejdůležitější, co potřebuje každá žena, každý muž, každá dvojice. Měli naprostou poslušnost a neochvějnou víru v Boží vedení. Krátce po narození dítěte se dostávají do situace  emigrantů a uprchlíků. Nepodceňovali žádné nebezpečí, které jim i dítěti hrozilo. Přijali dítě a bez váhání opustili domov.

... anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: "Vstaň. vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil." (Matouš 2:13)

Herodes se rozlítil natolik, že dal povraždit všecky chlapce v Betlémě a vcelém okolí ve stáří do dvou let. Teprve až Herodes zemřel, vrátil se Josef a Maria s dítětem do Nazaretu.

Josef a Maria ani jednou neřešili komplikovanou situaci svým rozumem. Jejich víra a důvěra v Boží řízení vytvořila bezpečný domov pro dítě, Spasitele světa.

zdroj: zpracováno podle přednášky V. Řehulky a HCJW World radio

 SOBOTA


  Posvátný prostor.


Člověk, který se modlí a medituje, prožívá svou vlastní práci a svou roli ve společnosti jako nástroj, jako prostředek, jímž se konkrétně účastní velkého Božího plánu. Jeho aktivita tedy není poznamenána zlobou, žárlivostí a závistí, touhou pomoci  a nezdravou soutěživostí.

Jezuité již delší dobu nabízejí na Internetu zajímavého průvodce v denní modlitbě v různých jazycích. Na každý den připravili pomůcku k modlitbě, zamyšlení a úryvek z Bible.

Tento projekt se jmenuje "Posvátný prostor" a najdete ho na adrese   www.jesuit.ie/modlitba a taky na http://www.modlitba.net/

Určitě se tam podívejte, jak budete mít volnou chvilku, stojí to za to.


Stopy v písku

Jedné noci jsem měl  zvláštní sen. Šel jsem s Bohem, svým Pánem, po dlouhé písčité pláži podél moře. Na temném nebi se promítal film mého života. Provázely jej dvoje stopy v písku. Udivilo mne, že v těch nejtěžších a nejsmutnějších obdobích mého života se objevovaly stopy jen jedny.

V rozpacích jsem se zeptal:
"Pane, Ty jsi mi slíbil, že vždy půjdeme spolu. Ale teď vidím, že v době nejtěžších zkoušek jsem šel sám. Proč jsi nebyl se mnou, když jsem Tě nejvíc potřeboval?"
Na to mi Bůh odpověděl: "Právě tam, kde vidíš v písku jen jediné stopy, tam jsem tě nesl ve své náruči."

obrazek

Tento krátký text Stopy v písku byl inspirován známou básní Margaret Fishbeck Powersové. Patří k nejžádanějším letáčkům BTM - Brněnské tiskové misie. Najdete jej na http://www.btm.cz/index.php?menu=letacek&jaky=82.


Anděl.JPG
Výchova dětí
JEDNOTA OREL
http://www.orel-uh.cz/
Sportovní a kulturní aktivity, restaurace a ubytování
Jak získat lásku
Časopis pro děvčata
 Pro mladé kluky
Duchovní život
Katolický časopis on-line
katolická liter. zdarma
Komunitní web křesťanské mládeže
Těhotenství a mateřství
CENAP
Časopis

Znáte kvalitní firmy a provozovny, které pomáhají rodinám s dětmi zvládat starosti všedních i svátečních dnů?

Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one