Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě
 

3. NEDĚLE ADVENTNÍ

Slova mluví, ale příklady táhnou. Co všechno se od nás naše děti mohou naučit? Podívejte se na krásné inspirativní video:

Tati, já tě pozoruji
https://www.youtube.com/watch?v=Rbpha2F0FN8


Vánoční balíček - příběh

Pracoval jako dobrovolník v Rumunsku a k vánocům dostal z domova poštovní balíček s vánočním cukrovím. Tak jako jiní dobrovolníci, staral se i on už téměř rok o děti ve městě.  A teď stál před těžkým rozhodováním. Má cukroví sníst sám, nebo ho má rozdat na vánoční besídce dětem? Nejradši by si část nechal a část rozdal, ale zase tolik moc toho cukroví nebylo. Když se nemohl rozhodnout, zeptal se kněze, který se o ně staral. A ten mu poradil: "Cukroví rozdej, když z toho budeš mít radost a když si budeš jistý, že tě to ani později nebude mrzet. Když si jistý nejsi, pak buď raději pokorný, vyznej Bohu, že tvá láska není ještě tak veliká a klidně to sněz!"
A jak to dopadlo, co myslíte? Mladík cukroví snědl a byl šťastný, vděčný a pokorný. Šťastný, že mu rodiče poslali tolik dobrot, vděčný, že mu to Bůh přeje a mohl to všechno sníst, a pokorný, protože mu bylo jasné, jak musí v lásce ještě růst. Později se učil, jak něco rozdávat a být přitom šťastný. Jeho láska se tak stávala bohatší a silnější a sám vyhledával příležitost, jak někoho obdarovat.

Důležitý základní zákon:
Sv. Františka de Chantal se taky ptala svého duchovního vůdce, sv. Františka Saleského, jestli má dělat ten či onen kají skutek. Světec vždy kladl stejnou podmínku: Můžete-li to udělat radostně a snadno. Stejného názoru byl i Tomáš Akvinský. Proč?
Srdcem náboženského života je láska, a o ni právě jde.
Láska ale nevyrůstá z roztrpčení, přísné vážnosti a neradostné vůle k činu. Láska vychází z radosti a radost chce působit i jiným lidem. Čím je láska větší, tím snazší nám připadá něco pro někoho jiného udělat, a o vynaložené úsilí se ani příliž nestaráme.

Připadá-li někomu oběť lehká, je přiměřená jeho silám. Snadnost a radost při mravní oběti je znakem lásky. Kdo ale oběť přináší jen s větší či menší nechutí, mrzutě a ztrápeně, ten příliž přepíná své síly. Zrovna tak je to s obětí, která nás později mrzí.
Člověk se v oběti může přepínat zrovna tak, jako například dítě při tělocviku.
Při déle trvajícím přepínání se člověk stane nevrlým,rozmrzelým a zahořklým. Nebo se z něho stane člověk smutný, který stále věší hlavu.
Takové nás však Bůh mít nechce.
Proto si dobře zapamatujme pravidlo, platné pro všechny dobrovolné oběti : ne víc, než můžeme udělat radostně a snadno.

zdroj: Klemens Tilmann, Duchovní rozhovor
3nedeleadventni.jpg
Dnes svítí na adventním věnci už 3 svíčky.

 PONDĚLÍ

NAROZENÍ JEZULÁTKA - aneb jak to bylo doopravdy.
Když papež Benedikt XVI. kdysi řekl, že Ježíšek se nenarodil ve chlévě a nebyl u něj osel a vůl, jak to často vidíme znázorněné v některých lidových betlémech, hodně lidí to překvapilo.  Snad tvůrci těch betlémů chtěli ukázat, jak i příroda se radovala z narození Ježíška a jak ho zvířata chtěla zahřívat svým dechem. A ten chlév? Bylo to místo, kde se zastavovali pastýři se svým stádem, když putovali krajinou. Byl to jakýsi upravený příbytek v jeskyni. Tou dobou byl prázdný. Nebylo to nic moc, ale když Josef s Marií nesehnali místo k ubytování, uchýlili se alespoň tam. Takže jediné zvíře, které tam s nimi bylo, když se Ježíšek narodil, byl osel či oslice, na které Marie cestovala. Ale jestli se vám líbí lidové betlémy, klidně si můžete připomínat radost a vděk celého tvorstva a nemusíte odstraňovat figurky kravičky či vola z betlému. Vždyť na celé té scéně je důležité hlavně to, že se Bůh stal člověkem.

Pěkně je popsán Vánoční příběh podle toho, jak jej ve svých viděních popisovala známá německá mystička, blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová.
Ž
ila v 17. - 18. století. Narodila se 8. září 1774 ve Flamke u Koesfeldu ve Vestfálsku. Vyprávěla o viděních svého nejranějšího dětství:
"Když jsem ve svých pěti nebo šesti letech rozjímala o prvním článku katolického Vyznání víry: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, tehdy jsem ve své duši spatřovala různé obrazy o stvoření podle Písma. Viděla jsem pád andělů, stvoření země i ráje, Adama a Evy, i první hřích. Domnívala jsem se, že to vše vidí každý člověk tak, jako vidíme ostatní věci kolem sebe, a tak jsem o tom vyprávěla svým rodičům, sourozencům a druhům svých dětských her zcela otevřeně, až jsem zpozorovala, že se mně smějí a ptali se mě, zda mám knihu, ve které je toto vše napsáno. Tu jsem počínala stále víc a více chápat, že je třeba o těchto věcech mlčet a myslela jsem si, že není vhodné o tom mluvit, ale nijak jsem se tím neznepokojovala. Mívala jsem toto vidění nejenom v noci, ale i ve dne, na poli, doma, v chůzi, při práci, za nejrůznějšího zaměstnání. Když jsem pak jednou ve škole zcela bez zlého úmyslu vyprávěla o vzkříšení jinak, než se učilo a to s naprostou jistotou a nezaujatě v domnění, že každý to musí vědět tak jako já a vůbec jsem netušila, že to je jen můj osobní dar, dostalo se mi od dětí výsměchu s údivem a žalovaly na mne u učitele, který mne pak vážně napomenul, abych si takové věci nepředstavovala. Ale měla jsem tato vidění mlčky dále, podobna dítěti, které prohlíží obrázky a vykládá si je po svém, aniž se ptá, co ten který obrázek znamená. Poněvadž jsem častěji vídala obyčejné obrázky svatých nebo hned také zobrazené výjevy z biblických dějin, ač šlo vždy o stejný výjev, aniž by to vyvolalo nějakou změnu v mé víře, domnívala jsem se, že dění, které mám, jsou mou obrázkovou knihou a hlede1a jsem na ně ve všem pokoji a vždy s dobrým úmyslem: Všechno k větší cti a slávě Boží. V duchovních věcech jsem nikdy nevěřila v nic jiného, než co Bůh a Pán zjevil a skrze svatou katolickou Církev k věření předkládá, ať už to bylo výslovně napsáno, nebo ne. A nikdy jsem to, co jsem ve svých viděních spatřovala, nebrala na stejnou váhu. Pohlížela jsem na to stejně, jako jsem si někdy nábožně prohlížela různé jesličky, aniž mne rušila jejich různost; a tak jsem se modlila u jedněch každých k témuž milému Jezulátku, a tak se mi vedlo i v těchto obrazech o stvoření nebe a země a člověka; klaněla jsem se v těchto viděních Bohu a Pánu, všemohoucímu Stvořiteli nebe a země.
" Úryvky z vidění A.K.Emmerichové zaznamenal spisovatel a básník Klement Brentano. Později z nich byly utvořeny tématické celky, které byly vydány knižně. Nejznámějším dílem je 5 knih, nazvaných Život a hořké umučení Pána našeho Ježíše KristaKdo by si chtěl přečíst více, může si knihu vypůjčit v městských  knihovnách nebo v knihovnách teologických fakult či ve farních knihovnách. Nebo si ji koupit. Jednotlivé díly se postupně znovu vydávají. Kde můžete sehnat knihu, pokud ji chcete vlastnit? Podívejte se na www.bibliofil.webnode.cz

Nezbeda.gif
200906_titulkacerven2009.jpg

 ÚTERÝ


Svatý Josef s Ježíškem
https://www.youtube.com/watch?v=IwHdU7KOm70

 

 Znáte časopisy Nezbeda a IN! - dívčí svět?

Znáte NEZBEDU?

Je to zábavný křesťanský časopis pro děti, které chodí na ZŠ, s dlouhou tradicí.  Vydávají ho saleziáni a čtou ho i dospělí a mládež, ti, kteří ho znají odmalička. Protože kdo se jednou jako dítě s Nezbedou seznámil, neodolá a když se mu dostane do ruky nějaké nové číslo, tak ho hned alespoň prolistuje a zavzpomíná. Výhodou je, že časopis, přestože je celobarevný, je poměrně levný. Vychází 1x měsíčně, má 28 stran a jedno číslo v roce 2010 bude stát pouze 17 Kč. Více informací získáte na jeho internetových stránkách

http://www.volny.cz/nezbeda.zlin/

Můžete si ho přijít prohlédnout taky k nám do Centra pro rodinu UH, klidně i s vašimi dětmi. Nebo mohou přijít i děti samotné se podívat, i bez doprovodu dospělých, jak půjdou třeba ze školy, v době hodin pro veřejnost. Zvoňte na zvonek Centrum pro rodinu.

Ukázku máme k nahlédnutí taky v Centru pro rodinu v Uherském Hradišti. Přijďte se podívat!

IN! -DÍVČÍ SVĚT

http://www.in.cz/

je celobarevný moderní časopis pro děvčata od 10 do 15 let. Má i svoje internetové stránky, nebo spíše internetový magazín, kde najdete spoustu zábavy, zajímavých článků, vzkazovník do redakce i mezi čtenářkami, soutěže, a informace o setkáních čtenářek časopisu.
Prohlédnout si ho můžete rovněž v Centru pro rodinu v Uherském Hradišti.
Nově se dá časopis IN- dívčí svět objednat taky na Slovensko. Objednávku do ČR i na Slovensko najdete na webu časopisu.

Modlitba za rodinu
Bože,
od něhož pochází každé otcovství na nebi i na zemi,
Otče,
který  jsi Láska a život,
učiň,
aby se každá  lidská rodina na zemi stala
skrze tvého Syna Ježíše Krista, zrozeného ze ženy
a skrze Ducha Svatého
pramenem Boží lásky,
skutečným chrámem života a lásky
pro generace, které se neustále obnovují.

 STŘEDA

 
 
Co ti dá Bůh?

 Vědomí, že jsi bez podmínek milován a  přijímán.
 Vědomí, že s všudypřítomným Bohem nejsi nikdy sám.

 Cíl a smysl života v tom, že budeš lásku, kterou ti Bůh dává, rozdávat dál svým bližním.
 Naději na věčný život.

Trocha historie: Fatima. Den, kdy tisíce lidí viděli zázrak
https://www.youtube.com/watch?v=hHxvBJQCc8k
 

ADORACE

Nechej se prozářit Boží láskou ...


Pán Ježíš si někdy připadá ve svatostánku strašně osamělý. Říká:

"Lidé chodí do kostela, pokleknou před svatostánkem, pomodlí se nějakou modlitbu a jdou zpátky domů. Přijdou na mši svatou, hodinu zpívají, odříkávají modlitby a pak jdou zase domů. A nikdo se mě ani nezeptá: Ježíši, jak se máš? Nikdo mi nic nepoví o sobě. Nikdo mi neřekne: Ježíši, přišel jsem tě navštívit. Všichni si myslí, že jsem jen nějaká oplatka. Víš, jak je to těžké?"

A co ty? Přišel sis se mnou popovídat?Jsem rád, že jsi za mnou přišel. Mám tě moc rád a čekám tu na tebe s náručí plnou milostí a darů. Čím více mi budeš důvěřovat, tím více si jich odneseš s sebou. Budu rád, když budeš chtít mnoho, protože já toužím dávat mnoho, velmi mnoho. Otevři mi dokořán dveře svého nitra. Mé srdce spalují plameny mého milosrdenství, toužím je vlévat do lidských duší. Přitul se k mému srdci a já ti dám lásku a pokoj, který svět kolem tebe nikdy nepoznal a který ti nikdo nevezme.Šťastný je ten člověk, který bude žít ve stínu mého milosrdenství, neboť ho nezasáhne spravedlivá Boží ruka.Já sám budu o něj pečovat a chránit ho. Chtěl bych s tebou spolupracovat na svém díle spásy, Není k tomu nutné mnoho vědět, - stačí, že i ty mne miluješ. Prokazuj i ty druhým lidem milosrdenství, skutkem, slovem nebo motlitbou. Mluv zde se mnou tak, jako bys mluvil se svým nejlepším přítelem.
Chceš mě za někoho o něco poprosit?
Řekni mi jeho jméno a potom mi pověz, co chceš, abych teď pro něho udělal. Vypros si mnoho, neváhej prosit.-
Mluv ke mně jednoduše a upřímně o chudých, které chceš utěšovat..., o nemocných, které vidíš trpět..., o zbloudilých, které toužíš vrátit na správnou cestu..., o těch, které máš zvlášť rád a na kterých ti nejvíc záleží...
Řekni mi o každém aspoň jednu větu.
A potřebuješ nějakou milost pro sebe?
Jestli chceš, napiš mi něco jako listinu se vším, co potřebuješ. Přijď a přečti ji v mé přítomnosti.
Řekni mi otevřeně: trápí tě snad, že jsi pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý...,? A potom mě popros, abych ti přišel na pomoc zbavit se toho všeho.
Nestyď se! Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesně tytéž chyby. Ale oni se taky pokorně modlili... a později se od hříchů osvobodili.
A neváhej také prosit o své zdraví, a také i o šťastné dosažení svých cílů, jesltiže to není proti tvé svatosti, ale pro ni a pro její podporu. Co potřebuješ ještě dnes? A co zítra? Co pro tebe mohu udělat?
Kdybys věděl, jak moc tě mám rád a že si přeji ti pomoci!
Máš právě nějaký plán?
Vyprávej mi ho. - Čím se zabýváš? - Na co myslíš? - Co si přeješ? - Co mohu udělat pro tvého bratra? - Co pro tvou sestru? - Pro tvou rodinu? - Pro tvé přátele? - Co mohu udělat pro tvé spolubratry kněze? - Pro tvé představené? - Pro tvé podřízené? - Co pro ně chceš udělat?
Řekni mi: Co budí teď hlavně tvoji pozornost? Co si toužebně přeješ? Co děláš pro to, abys toho docílil?
Řekni mi to, když se ti něco nepovede, a já ti povím důvod tvého neúspěchu.

Nebo se ti dnes ani mluvit nechce? Nevadí, i lidé, kteří se mají rádi, spolu někdy jen tak mlčí. Těší se ze vzájemné přítomnosti a jen tak se na sebe láskyplně dívají a užívají si toho, že mohou být spolu.
Třeba matka Tereza z Kalkaty, pamatuješ se na ni? Ta vždy, když měla příležitost, přišla mne navštívit. A když se jí venku zvědaví reportéři ptali, co tady tak dlouho dělá a kolik modliteb se modlí, řekla jim: " Nedělám tam nic. Prostě jen sedím, dívám se na Ježíše a On se dívá na mne." Když nechápavě kroutili hlavami, vysvětlila jim, že Bůh je pro ni něco jako slunce. Jako na pláži si lehneme na lehátko a necháme se ozařovat sluncem, tak já vystavím svou duši před Bohem a nechám paprsky Jeho Lásky a Milosrdenství  na ni dopadat.

Buďme s Ježíšem kamarádi. On se stal člověkem, aby nám byl blízko, abychom mohli k Němu do nebe, a ne abychom my k němu měli nějaký studený, i když zbožný vztah. Ježíšův kamarád je každý, kdo ho má rád, je mu vděčný za vše, co pro něj ježíš udělal a plní vůli nebeského Otce. A to je, aby se všichni lidé dostali po smrti k němu do nebe - Dal nám mapu a ukázal nám cestu - život podle desatera Božích přikázání, přikázání lásky k Bohu a k člověku.

Křesťanství je někdy smutné, ačkoliv má hlásat radostnou zvěst. To proto, že do církve někdy patří i lidé, kteří ve skutečnosti v Boha nevěří.

 ČTVRTEK


 Bůh je blízko

Často nám připadá, že jsme v našich starostech sami, že Bůh je daleko, mlčí a nestará se o nás. Ale Hospodin je blízko - blízko všem, kteří k němu volají opravdově. Budeš - li k němu upřímně volat z celého srdce, prožiješ Boží blízkost.

NEPŘERUŠUJ MĚ, MODLÍM SE

„Otče náš, jenž jsi v nebesích....“
----Ano?

Nepřerušuj mě, modlím se.
----Ale volala jsi mě.

Že jsem tě volala? Nevolala jsem tě. Modlím se. „Otče náš nebeský .....“
----Zase jsi mne zavolala.


Jak to?
----Volala jsi mě. Řekla jsi „Otče náš nebeský.....“ Tady jsem. .....Co chceš?

Ale já jsem tím nic nemyslela. Já jsem jenom tak odříkávala svojí denní modlitbu. Vždycky se modlím modlitbu Páně. Mám z toho takový dobrý pocit, jako že jsem splnila svojí povinnost.
----Aha. Tak pokračuj.

„Ať je posvěcené Tvé jméno....“
----Zadrž. Co tím myslíš?

Čím?
---- Tím „posvěcené“?

To znamená ......to znamená ......pro všechno na světě, já nevím, co to znamená. Jak to mám vědět? Je to jen součást té modlitby. Mimochodem, a co to znamená?
----To znamená ctěné, svaté, nádherné.

Hele, to dává smysl! Níkdy jsem nepřemýšlela o tom, co to znamená „posvěcené“. „Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“
----Myslíš to vážně?

Jasně, proč ne?
----A co pro to děláš?

Co dělám? Asi nic. Jen si myslím, že by to bylo docela fajn, kdybys mohl řídit všechno tady dole tak, jako to děláš tam nahoře.
---- A ty se mnou necháš řídit?

No, chodím do kostela, a jsem členkou církve.
---- Na to jsem se neptal. A co tvoje náladovost, pýcha a kritizování ostatních lidí? Tam máš vážně problém, víš to? A pak je tu způsob, jak utrácíš peníze ---- skoro všechno utratíš jen za sebe. A co ty špatné knihy, co čteš? A to včerejší video?

Přestaň mě kritizovat. Nejsem o nic horší než ostatní lidi v církvi.
---- Promiň. Myslel jsem, že jsi se modlila, aby se děla moje vůle. Jestli se to má stát, musí to začít u těch, kdo se za to modlí. Jako ty, třeba.

Á, jasně. Řekla bych, že opravdu mám pár problémů. Teď, když o tom mluvíš, myslím, že bych jich mohla ještě několik vyjmenovat.
---- To já taky.

Až doteď jsem nad tím moc nepřemýšlela, ale vážně bych se ráda některých věcí zbavila. Hrozně ráda bych byla, víš, fakt svobodná.
----Dobře. Teď už to někam vede. Budeme na tom pracovat spolu, ty a já. Nějaká vítězství by se vážně dala vybojovat. Mám z tebe radost.

Pane, já už musím končit. Tohle trvá mnohem déle, než obvykle. „Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ ----Není to tak dávno, cos ho skoro celý vyhodila do popelnice. Vzpomínáš?

Hele, počkej! Co je tohle, den kritiky na mojí hlavu? Já si tady plním svojí náboženskou povinnost a ty se mi do toho zničeho nic vložíš a připomínáš mi všechny moje nedostatky.
----Modlitba je nebezpečná věc. Mohla bys skončit změněná. To se ti snažím vysvětlit. Ty jsi mě volala a tak jsem tady. Už je moc pozdě toho nechat. Modli se dál, zajímá mě další část tvojí modlitby....... Pokračuj

Bojím se.
----Bojíš se? Čeho?

Vím, co řekneš.
----Zkus to a uvidíš.

„a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“

---- A co Kateřina?

Vidíš, věděla jsem to! Věděla jsem, že s tím přijdeš! Proč, Pane? Rozhlašovala o mně lži, šířila klepy o naší rodině. Nikdy mi nevrátila peníze, které mi dluží. Ale přísahala jsem, že se jí dostanu na kobylku!
---- Ale co tvoje modlitba? Co bude s tvojí modlitbou?

Nemyslela jsem to vážně.
---- No, aspoň jsi upřímná. Ale není to zrovna legrace, tahat s sebou tolik hořkosti, že ne?

Ne, ale hned jak se s ní vypořádám, budu se cítit líp. Víš, mám na tuhle sousedku vymyšlen skvělý plán! Bude si přát, aby se sem nikdy nebyla nastěhovala.
---- Nebude ti o nic líp. Bude ti hůř. Pomsta není sladká. Pomysli na to, jak nešťastná jsi už teď. Ale já to všechno dokážu změnit.

To můžeš? Jak?
----Odpusť Kateřině. Pak já odpustím tobě. Potom ta nenávist a hřích bude Kateřinin problém, ne tvůj. Uklidníš svoje srdce.

Jo, máš pravdu. Vždycky máš pravdu. A čím víc se chci pomstít Kateřině, tím víc to chci mít srovnaný s tebou. Chci to mít srovnaný s tebou ......(pauza)......(povzdech). Dobře, dobře, odpouštím jí. Pomoz jí v životě najít tu pravou cestu, Pane. Teď, když o tom přemýšlím, řítí se do hrozného neštěstí. Nikdo, kdo dělá lidem věci, které dělá ona, se tomu nevyhne. Ukaž jí nějak tu správnou cestu.
---- A je to! Nádhera! Jak se cítíš?

Hmmmmm. No, není to špatné. Vůbec to není špatné. Vlastně, cítím se dost skvěle! Myslím, že dneska poprvé po dlouhé době nebudu muset jít spát tak nervózní. Možná, že teď už nebudu tak unavená z toho, že se dost nevyspím.
----Ještě jsi nedokončila svou modlitbu. Pokračuj.

Tak dobře. „A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.“
----Dobře, dobře, to udělám. Jen se sama nestav na místa, kde můžeš být pokoušená.

Co tím myslíš?
----Nepouštěj si televizi, když víš, že tam bude film, na který by se křesťan dívat neměl. Taky ve chvílích, kdy popíjíš kávu s kamarádkami, můžeš občas ovlivnit konverzaci tak, aby se stočila k dobrým věcem. A možná, že některé své přátelství bys měla přehodnotit, zvláště to s těmi kamarádkami, které tě odvádějí ode mne. Další věc – sousedé a přátele by neměli být tvým hlavním měřítkem, kterému se musíš za každou cenu vyrovnat. Opravdu nemusíš být jako oni. A, prosím, nepoužívej mě jako zadní vrátka.

Tomu poslednímu nerozumím.
----Ne? Udělala jsi to už mockrát. Dostaneš se do špatné situace, naděláš si problémy a potom běžíš za mnou: „Pane, když mi z toho pomůžeš ven, tak už to nikdy neudělám.“ Pamatuješ si na to smlouvání, se kterým si to na mě několikrát zkoušela?

Ano, vážně se stydím, Pane. Opravdu.
----Na které z nich si vzpomínáš?

No, jednou v noci byl manžel pryč a já jsem byla s dětmi sama doma. Byl tak hrozný vítr, že jsem si myslela, že to každou chvíli odnese střechu a zdálo se, že se blíží tornádo. Vzpomínám si, že jsem se modlila: „Ach, Bože, jestli nás toho ušetříš, nikdy už nebudu zapomínat na modlitbu.“
----Ochránil jsem tě, ale ty jsi svůj slib nedodržela, že ?

Je mi to líto, vážně. Doteď jsem si myslela, že když se budu modlit modlitbu Páně každý den, tak si můžu dělat, co chci. Nečekala jsem, že se něco  stane.
----Tak dokonči svojí modlitbu.

„Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.“
----Víš, co by mi přineslo slávu? Z čeho bych měl opravdu radost?

Nevím, ale ráda bych to věděla. Chci ti dělat radost. Vidím, jak jsem si svůj život zpackala. A vidím, jak skvělé by bylo být jedním z těch, kdo jdou opravdu za tebou.
----Právě jsi zodpověděla mou otázku.

Vážně?
----Ano. To, co by mi přineslo slávu, je, kdyby mě lidé, jako jsi ty, opravdu milovali. A vidím, že to se mezi námi děje. Teď, když některé z těch starých věcí vyšly najevo a už nestojí mezi mnou a tebou, je možné, že  toho spolu hodně  dokážeme.

Uvidíme, co se se mnou dá dělat, Pane.

----Ano, uvidíme.


převzato: www.signaly.cz,

2. 12. 2007

Modlitba je rozhovor s Bohem. Měli bychom při tomto rozhovoru méně mluvit a více naslouchat. Bůh ná má co říct, ale respektuje naši svobodnou vůli a čeká na naše naslouchání.

 PÁTEK


 Malé tajemství

Když se ráno probudíš, první, co tě napadne, bude myšlenka na toto tvé tajemství. I přes den si na ně často ráda  vzpomeneš. V duchu se usměješ na toho, s kým své tajemství sdílíš. Zahřeje tě, potěší. Když ho v duchu vyslovíš, ba i když se ho teprve chystáš vyslovit, zdá se ti, že slunce vykouklo z mraků a zalilo svět svými hřejivými paprsky. Máš chuť ho říct nahlas, složit k němu melodii, vyzpívat radost té chvíle!

Vtom potkáš kamarádku a ona ti řekne: "Ty máš ale dneska dobrou náladu! Jak to?"

"Je krásný den", odpovíš.

"Opravdu?"

"Ano, musí být krásný, když je zalitý sluncem."

"No, dneska fakt krásně svítí", říká kamarádka a odchází. Ale ty jsi myslela na jiné slunce, na to pověstné Slunce v duši.

Jen málokomu prozradíš důvod tvé časté dobré nálady.

Ale občas ani tobě není moc do smíchu. Život přináší někdy chvíle, kdy se ti nedaří, nebo ti někdo ublíží, přijde nemoc, bolest, problémy, stane se něco, proč zesmutníš. Ale i tehdy je to právě tvé malé tajemství, co ti dá sílu, potěší tě, povzbudí.

Když si ho v duchu stále a stále opakuješ, cítíš, jak se problémy stávají řešitelnými, bolest odplouvá a nemoc se mění v příležitost pro oběť. A opět slunce vykoukne z mraků a tvou duši zalijí hřejivé paprsky. Paprsky Boží přítomnosti, Boží lásky a pokoje, který ti svět nemůže dát, ani vzít.

Ano, mluvím o Malém tajemství, o dýchání tvé duše.

Stále se modlete, stále se radujte, oslavujte Boha, to je ono, co vlastně takto děláš. Kdo to zná a už si nějaké své Malé tajemství zvolil, a vyzkoušel v nějakém časovém úseku jeho sílu, ví, o čem mluvím.

Malé tajemství měly už naše prababičky a pradědové, měli ho mistři duchovního života, mnozí svatí, moudří mniši, a má ho i mnoho dnešních lidí a duchovních vůdců. Tady je návod podle jedné staré brožurky :

Podstata malého tajemství:

Je to Ježíšove a tvé malé tajemství, je to dýchání duše.

Zvolíme si některou myšlenku - pokud možno krátkou, vroucí, vhodnou pro naši duši, např, "Ježíši, mám tě ráda" - a učiníme ji základním tónem duše. Častým opakováním, nikoli mechanicky nebo násilně, nýbrž s láskou a vytrvalostí, má nám pomalu přejít do krve.

Můžeme si zvolit například střelnou modlitbu. Můžeme při tom jít svou vlastní, osobní cestou. Uvedu jen několik myšlenek, které by mohly být malým tajemstvím:

Ježísi, mám tě rád!

Pane, ty mě miluješ.

Ježíši, zůstaň v mé duši!

Spasiteli, daruji ti celou svou panenskou lásku.

Spasiteli, chci být tvým apoštolem!

Ježíši, chci ti být věrna!

Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň srdce mé podle srdce Tvého!

Spasiteli, chci být tvou obětí.

Nejsvětější Srdce Ježíšovo, důvěřuji ti zcela a úplně.

Ježíší, bratře můj, ty mne miluješ!

Velký Bože, použij si mne ve svém plánu spásy, ukaž mi, co mám dělat a já to udělám!

Má duše Boha velebí, chválu vzdává, Pánem je nejen na nebi, buď mu sláva!(podle známé písně)

Zvolme si po zralé úvaze jednu myšlenku, vhodnou pro náš duševní stav a náladu duše. Zůstaňme u ní pak delší dobu!

Tím však není řečeno, že bychom ji nesměli sem tam vystřídat jinou. Každý má naprostou svobodu a volnost, neboť malé tajemství má ponenáhlu tvořit most k rozmluvě s Bohem, k řeči vnitřního života a tato má různé formy. Je možno si zvolit také sloku písně, kterou máme rádi a v duchu nebo nahlas ji zazpívat.- Láska je vynalézavá.

Umění malého tajemství záleží v tom, že při všech příležitostech, kdy můžeme mít své vlastní, volné myšlenky (zdůrazňuji volné), dýcháme duševně ve formě svého tajemství. A v tom nepodléháme vlivu nálad různé duševní "povětrnosti".

Volnými myšlenkami rozumím myšlenky při zaměstnání, zotavení, kdy nejsme poutáni myšlenkami na své povinnosti či práci. Dělník musí i při mechanické práci dávat pozor - jeho myšlenky jsou upoutány. V domácnosti, v kuchyni, při žehlení nutno někdy velmi napnout pozornost - myšlenky jsou upoutány! Má-li učitelka od 8 - 12 hod. vyučování, nežádá po ní nikdo, aby při tom měla ještě jiné, vedlejší myšlenky. Dobrý úmysl (právě cvičení malého tajemství), předem učiněný, postačí, aby posvětil tyto 4 hodiny. Ale pak, když vyučování skončí, nebo o přestávce, na chodbách, na ulici, na procházce, při zotavení možno velmi dobře vzbuzovat malé tajemství. Tu se ukáže teprve horlivost, a to je pak krásné! Nic neškodí, když zpočátku mnohých příležitostí nevyužijeme, dopřejme si času, jen neztrácejme trpělivost! Se svatou tvrdošíjností začínejme vždy znova a vracejme se tak dlouho, až nám přejde malé tajemství do krve. Kdo se nechce vázat na jedno určité tajemství, ale raději je střídá, má úplnou volnost.

Zvláště zdůrazňuji, abychom v době nerušeného klidu, který má člověk nejvíce zaměstnaný, - totiž ráno a večer - cvičili malé tajemství. Toto ranní a večerní cvičení tvoří jakoby dvě skoby, na které upevníme šňůru. Beze skoby nelze upevnit šňůry, bez šňůry není spojení. Po dni, plném práce, budeme se již těšit, až navečer bude duše moci vydechnout. Tu se ukáže právě celá oblažující náplň tohoto cvičení: v radostném dýchání duše, ve spojení s Bohem, v nové a v nové, vždy ušlechtilejší kráse duše.

Ovšem, musíme býti vytrvalí, ne dny, nýbrž týdny a měsíce. Je také důležité, aby s malým tajemstvím byla spojena nenápadná, ale ustavičná snaha: obětovat. Však potom - duše, jásej! Nalezla jsi klíč ke klenotnicím Božím.

SOBOTA


  Vánoce už jsou za dveřmi ...

  MODLITBA ZA RODINU
(vhodná i před večeří na Štědrý den)

  Pane, žehnej naší rodině
  a posvěť ji. 

  Ať světlo tvé milosti
  stále svítí
  uprostřed nás.
  Ochraň nás
  před každým zlem,
  posilni
  naši vzájemnou lásku
  a dej, ať v síle modlitby
  společně neseme
  každou bolest
  i radost.
  Amen.



Časy se mění.

Před nějakými sto lety psal básník Jaroslav Vrchlický v předvánočním čase báseň:
  „Hlas zvonů táhne nad závějí - kdes v dáli tiše zaniká...
  Dnes všechny zvony v srdci znějí, neb mladost se jich dotýká.“

Dnešního básníka inspirovala převánoční doba jinak. Také jste možná četli báseň (Miloslava Švandrlíka: Předvánoce):
  „Hlas zvonů táhne nad závějí, - kdes v dáli tiše zaniká ...
  A lidé do obchodů spějí, - zmocňuje se jich panika.
  Ten pro triko, ten pro košili, - ten zase pro kus flákoty.
  Před pulty chtivé davy šílí. - Čeká se na rum, na boty.
  Stařík se prudce hádá s pannou - pro cosi v pestrém balení.
  Co když to, probůh, nedostanou? - To by byl důvod k zhroucení!
  Zdalipak ještě vytrubují - z jasného nebe andělé?
  Zbyla jen vřava. Vášně bují. - Tak tedy šťastné, veselé.

Vy už tenhle předvánoční shon máte letos za sebou. Už jen zbývá zabalit dárky do hedvábného papíru, převázat stužkou se smrkovou větvičkou a napsat jméno obdarovaného.
Vánoce jsou svátky dárků, v tom jsou všichni lidé na světě zajedno, ti věřící i nevěřící, křesťané i ateisté. Rozdíl je jen v tom, že křesťané vědí proč. Křesťané vědí, že proto si o vánocích dáváme navzájem dárky, že se nám dala darem Láska největší, Láska sama, Bůh. Křesťané vědí, že hodnota daru není v penězích, ale je v lásce, s kterou jej dáváš. Že dárkem dáváš sám sebe - podobně jako v daru Eucharistie se nám dává Pán Ježíš. V tom je krása a velikost dárku.
M. Quoist říká: „Kdybys předstal obdarovávat, přestal bys milovat.
   Kdybys přestal milovat, přestaneš růst.
   Když přestaneš růst, přestaneš i žít - stáváš se mrtvolou.“

Po sehnání a zabalení dárků nám zbývá ještě jedno důležité, totiž prožít hezky a křesťansky vánoční dny. Nepokazit je nervozitou, honěním, zlostností, náladovostí. To je snad největší dar celé rodině. A každý by se měl snažit jej cele darovat: Dobrou náladu, pohodu, vlídnost.
O vánocích by maminka neměla mít nouzi o pomocníky - a to nejen při loupání mandlí a míchání rozinek. Všichni by měli přiložit ruku pod vedením vrchního generála maminky, aby vše bylo včas připraveno a maminka mohla neutahaná sedět pěkně v kruhu ostatních.
O vánocích by ti, co jsou zvyklí být obvykle vlídní, měli by být ještě vlídnější. Ti, co jsou zvyklí být zlobiví a bručiví, ti by toho bručení měli na dobu vánoční vůbec zanechat.
Ti, co rádi pořád komandují, vychovávají, polepšují a kářou jiné, by měli své bližní nechat o svátcích na pokoji. Nedělat z vánočního domova polepšovnu.

„Zdalipak ještě vytrubují z jasného nebe andělé?“ ptá se teskně dnešní básník. - Odpovídám: Vytrubují. - Jen se musíme ztišit, abychom je uslyšeli. Jen musíme svá srdce naladit na příjem nebeské vlny - na vlnu lásky a dobré vůle.


Výchova dětí
JEDNOTA OREL
http://www.orel-uh.cz/
Sportovní a kulturní aktivity, restaurace a ubytování
Jak získat lásku
Časopis pro děvčata
 Pro mladé kluky
Duchovní život
Katolický časopis on-line
katolická liter. zdarma
Komunitní web křesťanské mládeže
Těhotenství a mateřství
CENAP
Časopis

Znáte kvalitní firmy a provozovny, které pomáhají rodinám s dětmi zvládat starosti všedních i svátečních dnů?

Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one