Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě

4. NEDĚLE ADVENTNÍ


Poselství Vánoc

  Stříbrné čekání

  daleké volání

  hvězdná pláň

  tají dech nebe


  Bludičky srdce

  a věčné hledání...

  Jak dlouho už hvězda

  ukazuje cestu.


  Beránci, vlci a pastýři

  jste slepí k znamením

  jen smrt vás usmíří

  po letech zbytečných štvanic.


  A přece od města k městu

  od země k zemi

  neznaje hranic

  dále zvon vyzvání

  jediný zákon:


  LÁSKU


  zdroj: http://laska.xf.cz


DÁREK PRO JEŽÍŠKA
 

Dva  misionáři přijali pozvání přijet do Ruska vyučovat morálku a etiku. Na svých cestách se dostali i do jednoho dětského domova. Tam žila asi stovka chlapců a dívek, kteří nikoho neměli. Z dětského domova pochází následující vyprávění:

Dětský domov jsme navštívili v době vánočních svátků a děti poprvé slyšeli tradiční vánoční příběh. Vyprávěli jsme jim o tom, jak Marie a Josef přišli do Betléma, kde nemohli najít žádný hostinec, kde by se ubytovali a tak skončili ve stáji, kde se narodil jejich prvorozený syn. Rodiče jej položili do jesliček a dali mu jméno Ježíš.

Během příběhu děti a personál domova pozorně naslouchali. Děti seděly s napětím ve tváři, aby jim neuniklo ani slovo. Na konci příběhu jsme dětem rozdali čtvrtky papíru a žluté papírové ubrousky a poradili jsme jim, jak vyrobit jesličky. Děti opatrně trhaly ubrousky na proužky a jesličky pomalu dostávaly svůj tvar. Z plstěné látky si každé dítě vystřihlo děťátko. Dále každý dostal malé kousky flanelu na Ježíškovu přikrývku. Děti byly zaujaty prací.

Pomalu jsem procházel mezi nimi, abych pomohl, bude-li třeba. Moji pozornost upoutal asi šestiletý chlapec, Míša, který své dílo už dokončil. Přišel jsem se podívat a viděl jsem, že v jesličkách ležela dvě děťátka. Přivolal jsem překladatele, abych se ho zeptal, proč jsou v jesličkách dvě novorozeňátka.

Míša vstal, podíval se na dokončené dílo a začal téměř doslovně opakovat celý příběh o narození Ježíška. Byl jsem překvapen: přestože slyšel příběh poprvé, zapamatoval si každý detail. Když přišel k vyprávění, jak Marie dítě zavinula do plenek a položila do jesliček, vyprávění neskončilo. Chlapec pokračoval: "Když Marie položila děťátko do jesliček, Ježíšek se podíval na mně a zeptal se, jestli mám místo, kde mohu zůstat. Řekl jsem mu, že nemám maminku ani tatínka, nemám žádný domov. A Ježíš mi řekl, že mohu zůstat s ním. Odpověděl jsem, že to nejde, protože pro něj nemám žádný dárek jako ostatní. Ale chtěl jsem moc zůstat s Ježíškem a tak jsem přemýšlel, co bych mu mohl dát. A tak mne napadlo, že bych mu mohl dát trochu svého tepla. To by nebyl špatný dárek. Zeptal jsem seJežíška: 'Když tě budu zahřívat, stačí takový dárek?' A On mi odpověděl: 'Jestli mě budeš zahřívat, tak to je ten nejlepší dárek, který mi můžeš dát.' A tak jsem se dostal do jesliček vedle Ježíška a on mi řekl, že s ním mohu být stále."


Když malý Míša skončil své vyprávění, měl oči plné slz, které mu stékaly po tvářičkách. Dlaněmi si přikryl tvář, sklonil hlavu na stůl a jeho ramínka se chvěla, zatímco vzlykal a plakal. Míša právě našel někoho, kdo jej nikdy neopustí. Někoho, kdo mu nebude ubližovat, ale bude ho mít stále rád. Našel někoho, s kým může zůstat navždy.

 zdroj: http://laska.xf.cz

sviceadvent.jpg
Dnes svítí na adventním věnci všechny 4 svíčky.

 PONDĚLÍ

  Taky máte rádi tuto krásnou píseň?

TICHÁ NOC, SVATÁ NOC …

Tichá noc, svatá noc.

V spánku svém

 

dýchá zem,

 

půlnoc odbila,

 

město šlo spát,

 

zdřímli dávno

 

i pastýři stád,

 

/: jen Boží láska,

 

ta bdí. :/

 


Tichá noc, svatá noc,

 

náhle v ní jásot zní,

 

vstávej, lide můj,

 

tmu z očí střes,

 

v městě Betlémě

 

Bůh zrozen dnes,

 

/: z lásky se

 

člověkem stal. :/

 


Tichá noc, svatá noc,

 

stín a mráz vůkol nás,

 

v hloubi srdce však

 

Gloria zní,

 

dík, že hříšník

 

se s důvěrou smí

 

/: u svaté rodiny

 

hřát. :/


Ano, je to tak, hříšník (ten, kdo poznal své hříchy a litoval, že ho vzdálily od Boha) se s důvěrou smí u Svaté rodiny - Ježíše, Marie a Josefa - hřát, hřát v teplých paprscích její lásky... A co ty? Znáš a miluješ Boha? Je všechno v pořádku mezi tebou a Ježíšem Kristem? Kdybys dnes v noci zemřel, půjdeš do nebe?


  Přijď, Ježíšku! - pravdivý příběh z Maďarska

  „Byly jsme v nesnázích, tak nám Ježíšek musel pomoct.“

  Publikace "A já jsem s vámi i za železnou oponou"

 obsahuje sesbírané působivé příběhy lidí z takzvaného „východního bloku“, kde byla v druhé  polovině 20. století Církev pronásledována. Historičnost každého jednotlivého příběhu již asi nelze bezpečně ověřit. Obsahují však autentický popis atmosféry té doby a mohou být povzbuzením pro nás, kteří žijeme ve „svobodném světě“. Kladou nám také otázku: Jak s touto znovu nabytou svobodou naložíme?

Tento příběh začíná slovy:

Řeknu vám čistou pravdu. Jen mi dovolte, abych změnil

jména a zahladil stopy. Vždyť jde o Maďarsko, kde se za pravdu platí krví...

 

Stalo se to v malém městečku, kde žije 1500 obyvatel. Učitelka obecné školy byla zapřísáhlá ateistka. Vyučovala zcela podle základních tezí dialektického materialismu, který neuznává Boha. Využívala každé vhodné příležitosti, aby ponížila a zesměšnila naši víru, aby se jí vysmála. Její program byl prostý: vychovat malé ateisty.

Zastrašené děti se neodvažovaly bránit. Avšak jejich rodiny byly věřící a hluboce oddané víře a náboženským zvyklostem. Byl jsem tam farářem, na vyučování náboženství jsem shromažďoval drobotinu v kostele. V Maďarsku, podobně jako v jiných komunistických zemích, se vyučování vede ve dvou protikladných směrech. Jak potom chcete, aby se v tom nevinné dětské duše vyznaly?

Ale právě v takových chvílích působí milost a v případě potřeby pomáhá zvláštním způsobem. Na naše děti neudělaly celkem dojem ty povídačky, které jim neustále opakovala paní Gertruda. Tak se učitelka jmenovala. Já jsem dělal, co bylo možné, abych je utvrdil ve víře. Radil jsem jim, aby častěji chodily ke svatému přijímání. Bylo to zvláštní, paní Gertruda snad byla obdařena jakýmsi zvláštním tajemným citem, který přesně odhaloval, které z dětí bylo u svatého přijímání. Doslova je napadala, byly jejími obětními beránky. Samozřejmě ji mohl upozorňovat nějaký donašeč, ale tady si musíme uvědomit, že je k tomu nutná určitá doba. Díky novým předpisům o postě před svatým přijímáním mohly děti pojíst doma něco teplého před tím, než cestou do školy navštívily kostel. Některé ke svatému přijímání přistoupilo, jiné ne. Ale Gertruda je rozeznala jediným pohledem hned v první hodině. Kdo jí mohl ukázat tyhle děti za takový krátký časový úsek? Co se týká nás, nepovažovali jsme tuto možnost za reálnou. Farnost byla svorná, zvláště děti...

 

Několik dní před Vánocemi začala paní Gertruda s promyšlenou krutou hrou, která podle jejího mínění musela zasadit rozhodující ránu všem babským předsudkům, které nakazily školu.

Scéna si zaslouží, aby byla předvedena v úplnosti.

Ve 4. A byla malá desetiletá dívenka, jmenovala se Angelina.

„Co, děvče, uděláš, když tě rodiče volají?“

„Jdu k nim,“ nesměle odpovídá dítě.

„Výborně! Slyšíš, že tě volají, a hned jako poslušné děvče jdeš. A co se stane, když tvoji rodiče zavolají kominíka?“ „Přijde,“ říká Angelina.

Její ubohé srdéčko bije zrychleně, tuší léčku, ale nechápe, v čem tkví.

A Gertruda pokračuje...

„Oči jí svítily jako kočce, když si pohrává s myší,“ vyprávěla mi jedna z Angelininých malých spolužaček, „její obličej byl zlý, strašně zlý.“ „Velmi dobře, dítě. Kominík přijde, protože existuje.“

Chvíle mlčení.

„Ty přijdeš, protože existuješ. Ale dejme tomu, že tví rodiče zavolají tvou zemřelou babičku. Přijde?“

„Ne. Myslím, že ne.“ „Bravo. A jestli zavolají babu Jagu? Nebo Červenou Karkulku nebo vodníka? Máš ráda pohádky?

No tak, copak se stane v tomto případě?“

„Nikdo nepřijde, protože to jsou pohádky.“

Angelina zvedne své jasné oči, ale hned je sklopí. „Bylo mi zle z jejích očí,“ řekla mi potom naivně. Dialog pokračuje:

„Výborně, výborně,“ triumfuje učitelka, „člověk by si myslel, že jsi dnes zmoudřela.

Tak vidíte, děti, že živí na zavolání odpovídají.

A naopak ti, kdo neodpovídají, nežijí nebo neexistují. Je to jasné, že?“

„Ano,“ odpověděla třída sborem.

„Teď si uděláme malý pokus.“

Pak se obrátila k Angelině a řekla: „Jdi ven, dítě.“ Děvčátko váhá, potom vyjde z lavice. Dveře se těžce zavřou za její křehkou postavičkou. „A teď ji, děti, zavolejte.“

„Angelino! Angelino!“ volá třicet dětských hlásků. Všichni si vážně myslí, že je to hra. Angelina vchází celá rozpačitá.

Učitelka se snaží mírnit své uspokojení z tohoto efektu.

 „Zřejmě jste téhož mínění,“ říká. „Jestliže zavoláte někoho, kdo existuje, pak přijde.

Jestli zavoláte někoho, kdo neexistuje, nepřijde a ani přijít nemůže. Angelina je zde. Žije, slyší, a když ji zavoláte, přijde.

A teď předpokládejme, že zavoláte Ježíška.

Věří někdo v Ježíška?“

Nastává chvíle mlčení. Potom několik nesmělých hlasů odpovídá: „Ano, ano...“

„A ty, dítě, ještě věříš, že Ježíšek slyší, když ho voláš?“

Angelina náhle pocítila ulehčení.

S náhlým nadšením odpověděla: „Ano, věřím, že mě slyší.“ „Velmi dobře. Uděláme pokus. Viděli jste právě, jak Angelina vstoupila, když jste ji zavolaly? Jestli Ježíšek existuje, uslyší vaše volání. Zavolejte ho všechny naráz a hodně hlasitě: Přijď, Ježíšku! Raz, dva, tři, všechny naráz!“

Děvčátka sklopila hlavy. Do těžkého, teskného mlčení se ozýval zlomyslný smích: „To je to, k čemu jsem vás chtěla přivést! Tady je můj důkaz!

Vy si netroufáte zavolat proto, že víte, že nepřijde, ten váš Ježíšek!

A jestli vás neslyší, je to proto, že neexistuje, jako neexistuje baba Jaga a vodník. Protože je to pouze mýtus... historka pro hloupé ženy, brumlající modlitby. Nikdo to nebere vážně, protože to není pravda!“

Rozpačitá děvčata státe mlčela.

Tento sprostý, zdánlivě pádný důkaz byl ranou přímo do jejich

srdce. Člověk by nesměl vědět nic o dětské psychologii, kdyby patřičně nedocenil vliv argumentů, založených na konkrétní zkušenosti.

Jedna, druhá, později se mi přiznaly – začaly pochybovat.

To je přece pravda, jestli Ježíšek existuje, proč ho ony nevidí?

Angelina stála bledá jako smrt. „Bála jsem se, že spadne,“ řekla mi jedna z jejích přítelkyň.

Učitelka zřejmě vychutnávala rozpačitost dětí. Konečně zvítězila, zničila nenáviděného Boha!

Tu se stalo něco docela neočekávaného.

Angelina vyskočila, šla doprostřed třídy a s planoucíma očima zvolala:

„A tak my ho zavoláme! Zavoláme všechny naráz: Přijď, Ježíšku!“

Všechna děvčata okamžitě vstala, sepjala ruce k modlitbě a se srdcem plným nesmírné naděje začala volat:

„Přijď, Ježíšku!“

Tohle učitelka nečekala. Instinktivně couvla, ale oči z Angeliny nespustila. Nejprve chvilka mlčení, těžkého jako agónie, a pak jasný hlásek znovu pronesl: „Ještě!“

„Byl to křik, který boří stěny...“ vyprávělo mi jedno z děvčat. Strach, netrpělivost, pochybnosti na chvíli potlačené, ale schopné znovu se objevit, pocit solidarity, vzbuzený prudkým hnutím jedné z nich, která se osvědčila jako vůdce, všechno tu bylo, kromě očekávání „zázraku“.

 

„Volala jsem, ale nečekala jsem nic zvláštního,“ přiznala se mi Gizela. Ale právě tehdy přišla odpověď z nebe. Takhle mi o tom vyprávěla děvčata, jichž jsem se dotazoval jedné po druhé. Některé formulace se mi nesmazatelně vryly do paměti.

Byl jsem tehdy knězem, který ještě potřeboval znamení z nebe, vždyť podmínky tehdejšího života nebyly nijak lehké. Nedívaly se ke dveřím, ale na zeď před sebou a na tomto bílém pozadí na Angelininu tvář.

Ale náhle se dveře tiše otevřely:

„Jako by tam vnikalo denní světlo.

To světlo stále sílilo, až se z něho stala

ohnivá koule.“ Tehdy je „zachvátil strach“, ale trval tak krátce, „že ani neměly čas zakřičet“.

Koule se rozevřela a v ní se objevilo Děťátko, „okouzlující, jaké jsme ještě nikdy neviděly“. Toto Děťátko se na ně mlčky usmívalo. Jeho přítomnost byla „nekonečně sladká“. Už se nebály, „pouze se radovaly“. Trvalo to... minutu, čtvrt hodiny, hodinu? Zde se svědectví rozcházejí. V žádném případě netrvalo zjevení déle než jednu vyučovací hodinu.

Děťátko „bylo oblečené do bílého a podobalo se malému slunci“, od Něho „vycházelo světlo“. Denní světlo „vedle Něho vypadalo jako černé“.

Některá děvčata jím byla oslněna. „Působilo to bolest očím.“ Jiná se na Ježíška dívala bez bázně.

Ten neříkal nic, jen se usmíval, pak se skryl ve světelné kouli a ta se „postupně rozplývala“. Dveře se tiše „samy od sebe“ zavřely. Nadšená, „se srdcem přetékajícím radostí“, nemohla děvčata promluvit ani slovo.

Tu ticho přerušil ostrý křik. Učitelka, otřesená, s očima lezoucíma z důlků, zaúpěla.

Práskla dveřmi a utekla.

Angelina jako by se probudila ze sna. „Právě to řekla, vidíte to! On existuje.

A teď mu poděkujeme!“ Všechny si poslušně klekly, modlily se Otče náš, Zdrávas a Sláva Otci. Potom vyšly ze třídy, protože zazvonilo a byla přestávka.

Zpráva o tom, co se stalo, se přirozeně rozšířila. Přicházeli ke mně rodiče. Dotazoval jsem se děvčat jedné po druhé a mohu odpřísáhnout, že jsem v jejich výpovědích nezjistil žádné nesrovnalosti.

Ale zvlášť mě ohromilo, že to, co se stalo, jim nepřipadalo nijak zvláštní.

„Byly jsme v nesnázích, tak nám Ježíšek musel pomoct.“

A co učitelka?

Paní Gertrudu dali do blázince. Páni celou věc ututlali. Ona asi stále ještě křičí: „On přišel! On přišel!“

 

Z publikace „A já jsem s vámi i za železnou oponou“ připravil P. Pavel Zahradníček. Publikaci je možno objednat na adrese A.M.I.M.S., 671 03 Vranov nad Dyjí 20, má 76 stran, doporučený příspěvek na tisk je 15 Kč + poštovné.

Co říká katechismus?

Jakou hodnotu mají soukromá zjevení? Soukromá zjevení nepatří k pokladu víry, mohou nám však pomáhat žít naši víru, pokud si uchovají přesné zaměření na Krista. Učitelský úřad církve, jemuž přísluší posouzení takových soukromých zjevení, nemůže proto přijmout ta zjevení, která si dělají nárok na překonání nebo opravu zjevení, jehož naplněním je Kristus. Srov. Kompendium Katechismu katolické církve, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2006

Z časopisu Milujte se 11/2009, http://www.milujte.se
obrázek Jezulátka.jpg

 ÚTERÝ


  Nejdřív chci vidět Pražské Jezulátko,  vzkázal papež před návštěvou ČR.
 

 23. září 2009  10:28
Papež Benedikt XVI. přistane za tři dny v Praze - a vůbec první, co chce v Česku navštívit, je nenápadný kostel na pražské Malé Straně. Přechovávají tam totiž Pražské Jezulátko. Malou sošku, které chybějí tři centimetry do délky průměrného novorozence, což je půl metru.

http://zpravy.idnes.cz/nejdriv-chci-videt-prazske-jezulatko-vzkazal-papez-fhj-/praha.asp?c=A090923_1261480_praha_taj


Sotva vystoupí z letadla, povedou papežovy kroky na pražskou Malou Stranu, do kostela Panny Marie Vítězné. Přechovávají tam totiž Pražské Jezulátko. Malou sošku, které chybějí tři centimetry do délky průměrného novorozence, což je půl metru. A někteří Češi zjistí, že tady máme něco, co zajímá velký kus světa. Papež přijíždí, aby Pražské Jezulátko objevil i pro Čechy. Místo, kde si lze vyprosit zázraky, leží v Praze jen kousek od Malostranského náměstí a jede k němu tramvaj dvaadvacítka. Je tam už celá staletí, přesto o něm našinci většinou vůbec nevědí. Zato cizinci je znají dobře.

Modlitba, kterou se modlil Benedikt XVI. při návštěvě Pražského Jezulátka:

  Dítě Ježíš.

  Pane Ježíši,
  máme tě před očima jako dítě
  a věříme, že jsi Boží Syn,
  jenž se stal člověkem
  skrze Ducha Svatého
  v lůně Panny Marie.

  Podobně jako v Betlémě
  i my, spolu s Marií a Josefem,
  anděly a pastýři,
  se ti klaníme a vyznáváme,
  že jsi náš jediný Spasitel.

  Stal ses chudým,
  abychom zbohatli z tvé chudoby:
  dej, ať nikdy nezapomínáme
  na chudé a na ty, kdo trpí.

  Ochraňuj naše rodiny,
  žehnej všem dětem celého světa
  a dej, ať nám vždy vládne láska,
  kterou jsi přinesl,
  aby činila náš život šťastnějším.

  Dopřej všem lidem, Ježíši,
  aby porozuměli poselství Božího narození,
  aby pochopili, že jsi přišel
  darovat celé lidské rodině
  světlo, radost a pokoj.

  Neboť ty jsi Bůh a žiješ a kraluješ
  s Bohem Otcem v jednotě Ducha svatého
  po všechny věky věků.
  Amen


 autor: Benedikt XVI. 26. září 2009
http://www.nase-rodina.cz/article.php?clanek=793


Legenda o vzniku Pražského Jezulátka:

Mezi jedenáctým a dvanáctým stoletím zuřily na pyrenejském poloostrově boje mezi křesťany a maury. Tenkráte stál poblíže řeky Guadalquiviru kdesi mezi Sevillou a Cordobou klášter, který vyplenili maurští nájezdníci a do jeho pobořených trosek se vrátili jen čtyři přeživší mniši. Jeden z nich, bratr Josef, vynikal obzvláštní úctou k Dítěti Ježíši a k Svaté rodině nazaretské. Jednou tento zbožný muž pracoval na zahradě, když se mu zjevilo překrásné dítě a vyzvalo jej k modlitbě. Mnich se začal modlit pozdravení andělské a když dospěl ke slovům: „požehnaný plod života tvého Ježíš“, řeklo dítě: „To jsem já!“ nato zjevení zmizelo. Však bratru Josefovi nemizela vzpomínka na ně. Nesmírně si přál, aby i ostatní spatřili Božské Dítě a rozhodl se tedy vytvořit jeho podobu. Mnoho let se pokoušel vymodelovat z vosku krásnou tvář jíž spatřil a prosil Boha, aby jej zachoval na živu dokud nedokončí svou práci, avšak stále nebyl se svým dílem spokojen. Až jednou, to už byl hodně starý, zjevilo se mu dítě znovu a řeklo: „Přišel jsem, abys mohl dokončit sošku podle mé podoby“. Bratr Josef se hned chopil práce. Okouzlen tím zjevením jako ve snu vnímal, jak jeho ruce samy hnětly měkký vosk a vytvářely tvář, kterou viděl před sebou. Hotové dílo konečně splnilo jeho dlouholetou touhu. Obličej, který vytvořil, se věrně podobal dítěti, jež měl možnost spatřit. Tehdy bratr Josef, naplněn vnitřním štěstím pravil, nyní Pane, konečně mohu opustit tento svět. Pak znaveně složil hlavu do dlaní a už se na tomto světě neprobudil, neboť Božský host jej odvedl do svého království..

Historie Pražského Jezulátka

Soška Pražského Jezulátka pochází ze Španělska a od počátku šestnáctého století byla vzácným majetkem rodiny Manriques de Lara. Do Čech se dostala roku 1556, když se Doňa Maxmiliána Maria Manriques de Lara provdala za pana Vratislava z Pernštejna a přivezla si ji s sebou do Prahy jako rodinné paladium. Když v roce 1587 provdávala svou dceru za pana Viléma z Rožmberka věnovala jim ji jako svatební dar. Mladá paní Polixena záhy ovdověla a později se provdala za nejvyššího kancléře Zdeňka Popela z Lobkovic. Když v roce 1628 ovdověla podruhé, rozhodla se svěřit sošku do opatrování karmelitánům, kteří přišli do Prahy o čtyři roky dříve a usadili se při kostele Pany Marie Vítězné na Malé Straně. Převorovi P. Ludvíkovi jí odevzdala se slovy: „V uctivosti mějte tu sošku a dobře se vám povede“.

Soška byla vystavena nejprve v oratoři, kde u ní novici řádu konali pobožnosti a občas byla vnášena do kostela, aby ji mohli uctít také věřící. Záhy se mluvilo o tom, že mnoho lidí si vyprosilo u Ježíška zdraví, které jim nedokázal vrátit žádný felčar ani učený doktor. Tehdy se mu také začalo říkat „Gratiousus Jesulus“ – Milostné Jezulátko.

Bylo to však v době třicetileté války a Praha trpěla nepřátelskými vojsky. V roce 1634 Sasové obsadili Prahu, karmelitáni byli vyhnáni a kostel byl na čas odevzdán Luteránům. Ti sochy neuctívali a tak bylo Jezulátko pohozeno mezi haraburdí za oltářem. V roce 1639 se do Prahy vrátil P. Cyril a Matre Dei, který si vzpomněl na sošku malého Ježíška. Dlouho ji hledal, až ji konečně potlučenou a špinavou nalezl. Očistil jej, postavil na staré místo a mnoho se k němu modlil za záchranu Prahy i celé země. V tom zaslechl hlas: „Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi. Dejte mi mé ruce a já vám dám svůj pokoj“. P. Cyril ustrnul a nejprve nechtěl věřit vlastnímu sluchu, pak se přeci jen odvážil, přistoupil k sošce a když jí sundal modrý plášť, ve kterém byla oděna, zjistil, že Ježíšek skutečně nemá ruce. Po dlouhém jednaní, neboť klášter byl bez peněz, se podařilo P. Cyrilovi zajistit opravu jež je dodnes na sošce patrná. Od té doby byl karmelitánský Ježíšek vystavován k veřejné úctě v kostele. Přibývalo podivuhodných divů, které se staly po modlitbě před soškou. Přibývalo také ctitelů. Jezulátko dostávalo votivní dary. Hrabata Martinicové jež měli Jezulátko ve velké úctě, mu věnovali v letech 1651 a 1655 zlaté korunky, které se žel nedochovaly. Nynější korunky pocházejí z let 1767 a 1820. Návaly poutníků k Ježíškovi byli tak velké, že nestačila kaple vedle vchodu do kostela a tak bylo v polovině osmnáctého století Jezulátko přeneseno na oltář, kde je v křišťálové skříňce zdobené stříbrnými andělíčky dodnes. Karmelitáni šířili úctu k Pražskému Jezulátku do celého světa a když 3. července 1787 museli na rozkaz Josefa II. opustit klášter i kostel, byli jeho správou pověřeni maltézští rytíři od Panny Marie pod řetězem, kteří pobožnostem před Milostným Pražským Jezulátkem vtiskli velkolepý ráz. Do celého světa se rozšířily obrázky a kopie sošky Pražského Jezulátka a v celém světe, zejména v jižní Americe a Polynésii je k tomuto Jezulátku dodnes chována velká úcta. Svědčí o tom i šatečky jež jsou Pražskému Jezulátku po celá staletí přinášeny darem a pocházejí nejen z Evropy ale i Brazílie, Filipín, Číny, Japonska, USA a mnoha dalších koutů světa.

 

Promluva  Benedikta XVI. k rodinám u Pražského Jezulátka:

Zdravím vás milé rodiny, které jste se v tak hojném počtu dostavily.
Soška Jezulátka obrací naši mysl k tajemství vtělení, k všemohoucímu Bohu, který se stal člověkem a 30 let žil ve skromné rodině z Nazaretu, svěřený Prozřetelností do laskavé péče Marie a Josefa. Myslím na vaše rodiny a rodiny po celém světě, na jejich radosti a starosti. Sjednoťme se v modlitbě a prosme u Jezulátka o dar jednoty a svornosti pro všechny rodiny.
Mysleme obzvláště na ty mladé rodiny, které musejí vynakládat mnoho úsilí o bezpečí a důstojnou budoucnost svých dětí. Prosme za rodiny v obtížných situacích, zkoušené nemocemi a bolestí, za ty, které jsou v krizi, rozvrácené nebo trýzněné nesvorností či nevěrou. Všechny je svěřujme svatému Pražskému Jezulátku, protože víme, jak důležité jsou stabilní a jednotné rodiny pro skutečný pokrok společnosti a pro budoucnost lidstva.
Jezulátko nám svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku.
Uvědomujeme si, jakou máme v jeho očích cenu, protože právě díky němu jsme se my sami stali Božími dětmi. Každá lidská bytost je Božím dítětem, a tedy naším bratrem, a jako takovou je třeba ji přijímat a vážit si jí. Kéž by si to uvědomila i naše společnost! Každá lidská osoba by pak byla hodnocena ne podle toho, co má, ale podle toho, čím je, protože ve tváři každé lidské bytosti, bez rozdílu rasy či kultury, se zří Boží obraz.
To platí především pro děti. Ve svatém Pražském Jezulátku rozjímáme dětskou krásu a náklonnost, kterou Ježíš Kristus vždy projevoval nejmenším, jak čteme v evangeliu. Kolik dětí však dnes nikdo nemiluje, nepřijímá a ani si jich neváží! Kolik dětí je obětí násilí a různých forem zneužívání bez jakýchkoli zábran! Kéž by dětem byly zaručeny úcta a pozornost, které jim náleží: děti jsou budoucností a nadějí lidstva.
Chtěl bych nyní říci několik slov přímo vám, milé děti, a vašim rodinám. Na setkání se mnou jste přišly ve velkém počtu a za to vám ze srdce děkuji.
Vy, kdo jste milí srdci Jezulátka, opětujte jeho lásku a podle jeho příkladu buďte poslušní, vlídní a laskaví. Učte se být jako on oporou svých rodičů. Buďte skutečnými Ježíšovými kamarády a vždy se k němu s důvěrou obracejte.
Modlete se za sebe, za své rodiče, příbuzné, učitele a kamarády, a modlete se i za mne. Ještě jednou vám děkuji za přijetí a ze srdce vám žehnám a vyprošuji vám všem ochranu svatého Jezulátka, jeho Neposkvrněné Matky a svatého Josefa.

 STŘEDA

Štědrý den se blíží... už máte připravené koledy?

Vyberte si už dopředu, co si zazpíváte u stromečku, dřív než rozbalíte dárky:
Vánoce, vánoce přicházejí, zpívejme, přátelé....

https://www.youtube.com/watch?v=fZ2MKOOlCw4
http://www.youtube.com/watch?v=y-2Gd9sS1Ao

http://www.youtube.com/watch?v=5TicjUDR330

Tichá noc, svatá noc, ...můžete zazpívat spolu s Karlem Gotem:
http://www.youtube.com/watch?v=jdKN-C7kzdA


ČTVRTEK

Digitální příběh narození Ježíška
Na to, jak bychom se tuto skvělou zprávu možná dozvěděli, kdyby se Ježíšek narodil  v dnešní moderní době, se můžete podívat zde: THE DIGITAL STORY OF THE NATIVITY (zapněte si zvuk! )
http://www.youtube.com/watch?v=GkHNNPM7pJA (anglicky):

České vánoční koledy: http://www.youtube.com/watch?v=fk_YMN2_GY8

Co k tomu říkal emeritní papež Benedikt XVI. :
http://www.novinky.cz/vanoce/285530-jezis-se-narodil-driv-tvrdi-papez-a-neobklopovali-ho-osli-a-voli.html


PÁTEK

Už máte připraven Betlém - jesličky? Pokud žádný nemáte, tak už to asi nestihnete jej pořídit, snad jen namalovat nebo upéct perníkový. Opravdický, papírový nebo dřevěný, případně sádrový apod. můžete  sehnat i během roku v prodejnách s křesťanskou literaturou, ale v listopadu jich mají v obchodech největší výběr.
Odkud se vzal pod stromečkem Betlém - jesličky? Zopakujte si spolu s námi symbolický význam postav a scény z betlémů. Až se půjdete podívat na nějaký krásný velký do kostelů, budetě vědět, co to všechno znamená a kdo je kdo:

http://www.milujivanoce.cz/cs/temata/show/betlemy/87-symbolicky-vyznam-postav-a-scen-betlemu/

Jak se pozná, že už začínají Vánoce?
Když se ráno probudíš s touhou milovat Boha a v něm všechny lidi - v ten den jsou Vánoce.

Když máš snahu podat ruku tomu, kdo Tě urazil - tehdy jsou Vánoce.
Když umíš přijmout od jiných laskavé slovo, úsměv, porozumění - v té chvíli začínají Vánoce.
Když dáváš úsměv, laskavé slovo, porozumění druhému - tehdy začínají Vánoce.
Kdykoliv máš snahu druhého ospravedlnit - tehdy přicházejí  Vánoce.
Když dokážeš zapomenout na sebe a myslet víc na druhé - slavíš Vánoce.
Když si dopřeješ čas vyslechnout druhé- slavíš v duši Vánoce.
Když odlehčíš námaze bližního, věnuješ mu pozornost, těš se - máš v duši Vánoce.
Kdykoliv vyslyšíš zavolání Pána, který potřebuje Tvou pomoc s trpícími, nemocnými a opuštěnými - tehdy jásej v radosti, neboť už prožíváš Vánoce.
Když si včas vzpomeneš a zdržíš se nevlídného slova, nepříznivé poznámky - děkuj za Vánoce ve svém srdci.
Když se zřekneš své vůle, svého názoru, abys přispěl k pokoji - najdeš Dítě zavinuté do plenek a jeho Matku - prožíváš s nimi Vánoce.
Když řekneš Pánu ochotné a velkodušné ANO, tehdy strhneš nebe na zem a nejúčinněji pracuješ, aby nastaly na celém světě ty pravé Vánoce.
Jsi-li však vůči tomuto světu lhostejný/á a myslíš jen na své zájmy, Vánoce od Tebe odešly, i kdyby bylo 25. prosince. Není - li ve Tvém srdci místo pro Ježíše, nenarodí se v něm. Marie a Josef musí hledat místo jinde, ale kde?:..

 

SOBOTA

Jakmile dnes zapadne slunce, skončí advent a začíná Štědrý večer. Štědrý večer je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku.
Můžete se podívat na Vánoční příběh nebo si otevřít malý dárek, který jsme pro vás připravili:


Video - Příběh Ježíše Krista pro děti a celou rodinu, trvá asi hodinu, je jakoby dobový a vyprávěný dětmi: https://www.youtube.com/watch?v=Md7Mbvdjkfw

Dárek pro vás - poznáte je? Kelly Family - Christmas All Year 
https://www.youtube.com/watch?v=Wma4KGYqcFU

KRÁSNÉ A POŽEHNANÉ VÁNOCE!





 

Výchova dětí
JEDNOTA OREL
http://www.orel-uh.cz/
Sportovní a kulturní aktivity, restaurace a ubytování
Jak získat lásku
Časopis pro děvčata
 Pro mladé kluky
Duchovní život
Katolický časopis on-line
katolická liter. zdarma
Komunitní web křesťanské mládeže
Těhotenství a mateřství
CENAP
Časopis

Znáte kvalitní firmy a provozovny, které pomáhají rodinám s dětmi zvládat starosti všedních i svátečních dnů?

Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one