Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě

ZAJÍMAVÉ PŘÍBĚHY

Zajímavé příběhy, které se opravdu staly.

Seznam příběhů:

* Zázračný obraz Panny Marie v Guadalupe
* Svědectví australského potápěče - ateisty, který se vrátil z klinické smrti zpět do života
* Opravdový zázrak v Itálii, který můžete vidět i vy!

* Ženami vybraný nejlepší e-mail roku 2008.
* Kde je ten chlap, kterého jsem si brala???
* Moderní vědecký rozbor části konsekrované hostie - eucharistického zázraku.

* Starý tulák a zázračná medailka.
* Příběhy W. Busche: brožurka "Ježíš, náš úděl".
* Příběh vzniku Svátku matek.
* Frontman kapely "Tretí deň"  hovoří o svém manželství.
**************************************************************

Zjevení Panny Marie v Guadalupe (r. 1531) 
Zázračný obraz Panny Marie v Guadalupe je trvalý zázrak v Mexiku - je to záhadný obraz, který nebyl utvořen lidskými rukama a chová se do určité míry jako člověk.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Panna_Maria_Guadalupsk%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zjeven%C3%AD_Panny_Marie_v_Guadalupe
http://www.fatym.com/view.php?cisloclanku=2011120058
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=zjeveni-panny-marie-v-guadalupe&cisloclanku=2012040144
Obraz Panny Marie Guadalupské stále překvapuje: V novodobých dějinách se Panna Maria Guadalupská stala symbolem ochrany nenarozeného života. Na konci mše svaté, která byla 24. dubna 2007 ( v ten den byl v Mexiku legalizován potrat do 12. týdne těhotenství) sloužena za děti usmrcené potratem, začalo lůno Panny Marie před zraky tisíců poutníků zářit a plod v těle Panny Marie se pohyboval zleva doprava a zprava do leva. Jev byl vyfotografován poutníky projíždějícími po dvou pohyblivých chodnících před obrazem. Mexičané považují Guadalupskou Madonu za svou vlastní Matku. Její obrazy a sošky obkládané květinami zdobí jak luxusní byty nebo chudé chatrče, tak veřejné prostory, nádraží, restaurace a továrny.
Obraz Panny Marie Guadalupské (respektive Panna Maria), sehrál důležitou roli i v bitvě u Lepanta, kde měla Panna Maria velký podíl na vítězství.
V minulosti se obraz nepřátelé křesťanské víry několikrát z bezprostřední blízkosti pokusili zničit, ale nikdy se jim to nepodařilo. Pokud se tam dostanete, můžete ho vidět na vlastní oči i vy.



Moc pěkné svědectví australského potápěče - ateisty, který se vrátil z klinické smrti zpět do života
https://www.youtube.com/watch?v=nkPKCE6NQLQ


Zázrak v Itálii, který můžet vidět i vy!

Ve svatyni La Madonna dei Fiori v severoitalském městečku Bra (asi 60 km od Turína) se každý rok v prosinci opakuje neobvyklý jev - často v silném mrazu a někdy i sněhu - kvetou asi od 8.12. - 29.12. stromy rostoucí na místě dávného zjevení Panny Marie, (29.12.1336). Na tomto poutním místě již došlo také k několika zázračným uzdravením tělesným a mnoha uzdravením duchovním. Tuto anomálii od roku 1700 až do dnešních dnů zkoumají a dokumentují i vědci z turínské university. Fotografie a celý podrobný příběh těhotné ženy, kterou Panna Maria zachránila před zlými vojáky, najdete v prvním lednovém čísle časopisu Milujte se z roku 2011, strana 4-7, v archivu čísel, konkrétně přímo na webové adrese  http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2011-16.pdf

Ženami vybraný nejlepší
E-mail roku 2008!!! 

 Otec rodiny se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny, které jsou rozházené po  celé zahradě. Vrátka na ulici jsou otevřená dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde ani stopa po druhém psu. Muž vešel do domu a uviděl ještě větší nepořádek ...
Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hrála televize a jídelna byla zaházena hračkami a různými částmi oblečení.
V kuchyni to nevypadalo lépe. Ve dřezu stála hromada nádobí, rádio hrálo na plné kolo, zbytky snídaně rozházené po stole, navrchu na prostírkách leží kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
 Muž rychle vyběhl schody, stoupajíc na další hračky a šlapajíc po oblečení. Ale nehleděl na to, jen hledal svou manželku. Bál se, že je nemocná, nebo se jí něco vážného stalo. Viděl, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukl tam a uviděl mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi vším další rozházené hračky.
Kilometry toaletního papíru se vinuly mezi tím vším a zrcadlo a stěny byly pomalované zubní pastou.
Rychle se otočil a spěchal do ložnice, kde našel svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívala se na něj, usmála se a zeptala se ho, jak se měl celý den.  Podíval se na ni nedůvěřivě a zeptal se: „Co se tu dnes stalo?"
Usmála se znovu a odpověděla: „ Pamatuješ se, drahý, že každý den, když se vracíš z práce, ptáš se mně:  „Co jsi, do pr...., dělala celý den? “
„Ano," odpověděl muž nejistě.
 "Tak dnes ........... jsem nedělala nic!“

Kde je ten chlap, kterého jsem si brala???

Brali jsme se z velké lásky a chtěli žít šťastně až do smrti. Jenže pohádka se nekoná...

Narodily se nám dvě děti. Staršímu synovi jsou dva roky, po jeho narození bylo všechno v pořádku. Byli jsme šťastní, synek nám dělal radost, byl hodné miminko, takže jsem doma měla naklizeno, uvařeno, upečeno a večer manžela vítala s úsměvem na tváři. Protože to byla taková idylka, brzo se mu zachtělo pořídit synkovi sourozence, aby si měl s kým hrát. V té době jsme bydleli ve městě, kousek od metra, spousty hřišť a obchodů, ale byteček byl malý, takže nás čekalo stěhování na venkov. Venkov, kde pěšky se dá dojít pouze do lesa, o obchodech si můžu nechat jen zdát a městská hromadná doprava se mu vyhýbá. Přesto mi to připadalo jako dobrý nápad, našli jsme domeček s velkou zahradou a myslela jsem, že si alespoň odpočinu od ruchu velkoměsta.

 

Přestěhovali jsme se tedy a další mimčo se zadařilo téměř okamžitě a já začala zvracet, zvracet tak hrozně, že jsem se občas nebyla schopná zvednout z podlahy v koupelně. A tehdy to začalo skřípat. Synkovi bylo 7 měsíců a začal lézt a demolovat vše, na co dosáhl, také mu rostly zuby, ve dne moc nespal a v noci byl vzhůru každou chvíli. Byla jsem dost vyčerpaná, takže jsem začala na manžela apelovat, že by možná nemusel chodit do práce v sobotu a mohl vzít malého občas z domu, abych si mohla trošku odpočinout. A on nechtěl, což mě, nevyspáním, hormony a žaludečními nevolnostmi omámenou, přivedlo na myšlenku, že mu na mně nezáleží. Nakonec jsem přece jen dosáhla svého, když jsem vyčerpáním omdlela a on měl strach, že by se to mohlo stát s malým v náručí. Nevolnosti přešly, manžel byl trošku víc doma, a zase chvilku klid.

 

Když se narodil mladší syn, byli jsme zase šťastní. Asi tak dva dny. Přesněji dva a půl, než jsem přišla domů z porodnice a zjistila, že manžel, přestože sliboval, že bude týden doma, jde hned druhý den do práce. Abyste chápali, nemáme tu příbuzné, kamarádi jsou svobodní a bezdětní a tudíž mi neměl kdo pomoci. Byla jsem ošklivě potrhaná, ztratila dost krve a dva dny po porodu i dost rozcitlivělá, všechno mě hned rozbrečelo. Starší synek, přestože mu v té době bylo teprve 15 měsíců, začal žárlit a pokoušel se svými dětskými způsoby mladšího sourozence odpravit a já nemohla téměř chodit, takže běhání za aktivním batoletem s novorozenětem u prsu bylo nad moje síly.

A od té doby to jde jen a jen z kopce. Manžel přijde domů, a neustále se mu něco nezdá, stěžuje si, že je doma bordel (a má pravdu, ten starší považuje za svoji povinnost všechno kam dosáhne - a on dosáhne všude - vyházet na podlahu, aby na to dobře viděl... nejdřív jsem měla snahu to uklízet, teď se neúspěšně snažím přesvědčit ho, aby to nedělal a se sklopenýma ušima to uklízím, až když jde spát), že jsou v lednici prošlé potraviny (lednici otevírám a zavírám rychlostí blesku, jinak se mi tam starší synek vloupe a na co dosáhne, to vezme, zdrhne a rozmatlá to po koberci, takže si neumím představit, že bych obden koukala na záruční lhůtu jogurtů a přebírala borůvky, jestli mezi nimi není nějaká plesnivá), že se dětem nevěnuji (přiznávám, že v neděli, kdy je doma, mám dětí tak dost, že mu je hodím na krk a čtu si nebo jsem na počítači - jenže on z toho usuzuje, že to dělám neustále... haha, s půlročním miminem na ruce a řvoucím batoletem visícím mi na noze nestíhám číst ani návod na špagetách a počítač zapínám, jen když jdu chystat večeři a zapínám na něm staršímu synkovi Krtka), že děti nevychovávám (co říct... dělám, co můžu, snad se mi to jednou vrátí), že moc utrácím (děti rostou a jídlo a oblečení není zadarmo) a tak dále... Není den, abychom se nepohádali. Někdy mám dobrou náladu a to jeho rýpání přejdu, ale většinou jsem unavená, nevyspalá a utápějící se v sebelítosti, takže to přejít nedokážu a pohádáme se. Pak s ním vydržím pár dní nemluvit, vychladnu, a začne to zase nanovo. Říkám si, kde je ten chlap, kterého jsem si brala, který myl nádobí, luxoval, občas vařil a udělal co mi na očích viděl...? A nevím, co mám dělat, přiznat si, že jsme si prostě přestali rozumět, odejít od něj a připravit děti o tátu (nebo sebe o děti, vím, že by je chtěl do vlastní péče a kdo ví, jak by to dopadlo) nebo mám doufat, že se to třeba nějak utřese, až budou děti trošku starší nebo až půjdu do práce a manžel přestane mít pocit, že se doma celý den válím před televizí a dloubu se v nose...

Ačkoliv se to zdá neuvěřitelné, existují muži, kteří si to opravdu myslí. Že zatímco oni v práci dřou, aby zajistili rodinu, žena je doma na mateřské "dovolené". Pokud nikdy v životě nepoznali, jak to chodí s malým dítětem, opravdu věří, že je to klid a pohoda. Stejně tak žena může časem dospět k názoru, že muž si v práci jen vypráví s kolegy vtipy. Je potřeba sednout si a popovídat si o tom, detailně, co kdo dělá, nejlépe si to napsat na papír. S dítětem je nejlepší vlastní zkušenost, i když někdy je zpočátku nutné zdálky neznalého muže s dítětem hlídat, aby si ani jeden ani druhý neublížil. Ale nechat mu dítě - děti nejlépe v sobotu ve dne, přes noc i v neděli dopoledne na starosti bez asistence a přípravy pokrmů pro dítě, které připravíte jen na požádání manžela, bez předem připravené hory čistého prádla a zábavných oblíbených DVD, zato s uvařeným obědem s úsměvem naservírovaným, to už je jiná zkušenost. Když pak vyčerpanému, ale najezenému manželovi dítě odeberete, neposílejte jej odpočinout si, ale zeptejte se, kde vám nechal vyprané a usušené prádlo pro dítě na zítra? Pakliže (samozřejmě) žádné vyprat nestihl, tak ho požádejte, aby to teď, když jste si dítě převzala, udělal. Pokud si totiž zvykl, že se o všechno postará žena, a s dítětem už to nejde, bere to jako odpírání mu toho, na co byl zvyklý, jako příkoří, které mu žena způsobuje. Nepřemýšlí nad tím, že ona to už nezvládá, ale přemýšlí nad tím, že ona už o něj nedbá a nevěnuje mu už tolik péče, kolik by si on zasloužil. Je potřeba, aby si to vyzkoušel se vším všudy, jinak neprohlédne.

 

Přečtěte si na http://www.rodina.cz/clanek6783.htm co na to ostatní maminky, a možná se ozve i některý tatínek....

Je tam spousta zajímavých a poučných článků, psaných životem.

Zázrak: Hostie přeměněná na srdeční tkáň. Fakta hovoří jasně.

Historie svědčí o řadě mimořádných událostí - proměně konsekrované hostie nebo vína v kalichu v lidskou tkáň, krev.... Tyto zázraky bývají pečlivě zdokumentovány spolu s příběhem, který ke každému takovému zázraku patří. Ty staršího data najdete pěkně seřazené, dobře popsané a opatřené obrázky např. ve dvou dílech knihy Eucharistické zázraky - F. Mráček, nakl. Vérité, nebo na http://www.farnost-caslav.cz/wp-content/uploads/2015/06/Svatost-Eucharistie-41-eucharisticke-zazraky.pdf, případně v několikajazyčné verzi na http://www.eucharistie.cz/. Informace o jednom novějším eucharistickém zázraku (říjen 2008, Polsko) byly zveřejněny také v české verzi časopisu Milujte se, spolu s výsledky vědeckého výzkumu. Výsledky vědeckého zkoumání najdete na  str. 11, fotografie a celý podrobný příběh o tomto zázraku najdete v prvním lednovém čísle časopisu Milujte se z roku 2008, strana 6-15, v archivu čísel na webové adrese http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2013-26.pdf

Frontman slovenské kapely TRETÍ DEŇ hovoří o své ženě.

Listopadové číslo časopisu IN! - dívčí svět přineslo exkluzivní rozhovor s frontmanem slovenské kapely Tretí deň, která vystupovala v létě na CSM na Velehradě, Miro Tóthem. Zde si můžete přečíst vše, co se do časopisu už nevešlo a dozvědět se o tom, jak Miro prožíval léta hledání partnerky a vztah se svou budoucí ženou.

Jsi ženatý. Jak ovlivnila tvoje víra hledání manželky?

Neovlivnila. Stoprocentně to určila. Kdybych nebyl křesťan, asi bych už byl několikrát ženatý a rozvedený – to je fakt. Já jsem nezvládal některé věci svého „chemického vývoje“ a Bůh mne zachránil. Jsem mu za to na věky zavázaný.

Protože mluvím celkem plynule anglicky, tak jsem často tlumočil pro svého pastora a okolo něj se pořád motala jeho dcera Veronika. Ona nebyla původně v tom „strategickém zorném úhlu“, takže jsem ji registroval jako bytost, ale ne jako člověka, se kterým plánuji zůstat po celý život. A jednou se stalo, že jsem jel s pastorem a jeho rodinou tlumočit do Skotska a tam se už Veronika dostala do strategického zorného úhlu. Viděl jsem ji, jak reaguje, jak se chová k lidem, a poznal jsem, že je nejen pěkná, ale že má obrovskou hodnotu. Začal jsem se za ni modlit a čím více jsem se modlil, tím více jsem se cítil být k ní přitahovaný. A moje životní štěstí je to, že to bylo vzájemné, až jsme se dostali do bodu, kdy jsme si oba pověděli, že přestáváme hledat.

Od té chvíle, kdyby kdokoliv přišel do mého života, do naší mládeže – tak mne to nezajímá. Věděl jsem, že jsem už „zapečetěný“. Také jsem začal nosit na levé ruce prsten, abych dal najevo, že záležitost je uzavřená a že už nikoho nehledám. Chodili jsme spolu tři roky – skoro jsem shořel, ale vydržel jsem to – a vyplatilo se čekat až do manželství.

Když jste tak dlouho museli čekat do manželství, jak jsi to vydržel? Měli jste nějaká pravidla?

Je několik rad, které se lehko řeknou a těžko aplikují, ale pokud se je podaří aplikovat, je to velikánské požehnání. Myslím, že jedním z velmi dobrých tahů bylo, že jsme se snažili s Veronikou netrávit mnoho času o samotě.

O samotě neznamená, že nejdete ve dvou na latté do města. O samotě znamená, že rodiče nejsou doma a vy jste sami v bytě. Za druhé jsme se snažili neseparovat od společnosti. Určitě jste už někdy viděli scénář, kdy spolu dva lidi začnou chodit a separují se od party svých přátel. Mohl bych vyprávět dost příběhů, kdy tato maličkost odstartovala jednu zlou spirálu zkušeností, kterých lidé litují celý život, a kdyby mohli vrátit čas, jistě by to chtěli změnit. A poslední pravidlo, kterému se v Americe říká „don’t touch what you don’t have“ (nedotýkej se toho, co nemáš) – tohle pravidlo se těžko realizuje, ale jde to.

Určitě nepatříme mezi lidi, kteří si dali první vášnivý polibek po svatbě, ale ty nejkrásnější věci jsme si schovali do manželství a vyplatilo se, kdybych měl znova žít tuhle kapitolu svého života, udělal bych to přesně tak.

Máš nějaký sen ve svém životě, za kterým jdeš?

Sen je to, co vidíš, když zavřeš oči. Mám spoustu snů – třeba v oblasti chval je mým snem, abych mohl naplnit potenciál, který do mne Bůh vložil, a abych stál uprostřed Jeho vůle. Chtěl bych být člověkem, jehož chvály jsou stále čerstvé, a nejde jen o nové písně, ale i o čerstvého Ducha. Také bych chtěl být člověk, kolem kterého rostou noví vedoucí chval. Dnes v našem společenství (Apoštolská církev v Košicích) fungují čtyři worshipové kapely. Můj velký sen je, aby písně, které produkuji, mohly prorazit v sekulárních médiích.

Díky za rozhovor!

Ptal se Tomáš Polívka, hudební vydavatelství ROSA.

převzato z http://www.in.cz/

Starý tulák a zázračná medailka

Jeden muž se při toulání světem dostal k řece, do které právě v té chvíli spadl malý čtyřletý chlapec. Tulák neváhal, vlezl do vody a chlapce vytáhl. Chlapcova matka se chtěla muži velkoryse odvděčit. Pozvala ho na jídlo a pití, a řekla mu, ať si z jejího domu vybere něco, co by mu udělalo radost. Tulák nechtěl nic přijmout, spokojil se s tím, že se dobře najedl. Ale matka nakonec našla způsob, jak tuláka obdarovat. Vzala to nejcennější, co měl její syn u sebe - zázračnou medailku Panny Marie na stříbrném řetízku a nabídla ji zachránci. Ten se nejříve nemohl rozhodnout, ale na naléhání matky nakonec dovolil, aby mu medailku zavěsila na krk. Slíbil taky, i když neochotně, že se každý den pomodlí modlitbu " Zdrávas Maria".

Slib splnil, ale nezměnil svůj život, poznamenaný hříchy. Takto žil mnoho let. Když se blížil konec jeho života, ležel opuštěný v nemocnici v cizím městě, kam se zatoulal.

Protože už mu nebylo pomoci, zavolali k němu kněze. Jenže tulák ho přivítal s posměchem a nadávkami. Když ale vyšlo najevo, že kněz pochází ze stejného kraje jako on, dali se do řeči.  Ale když přišla řeč na Boha a smíření s ním,  starý tulák to odmítal.

"Musel byste mi dát nějaké zvláštní znamení, že Bůh opravdu je a že stojí i o mne. To ale samozřejmě nemůžete," řekl a obrátil se ke stěně pokoje na znamení, že s knězem už dál nechce mluvit. Kněz ale neodešel. Soucitně se díval  na nemocného.  Najednou si všiml řetízku na jeho krku a medailky. Zeptal se, jestli je to památka po mamince.  "Ne," odpověděl muž, "ale je to památka na jednu  událost,  starou mnoho let." A řekl knězi, jak a kde medailku dostal. Když domluvil, kněz si klekl  vedle postele na kolena a se slzami v očích se začal modlit. "Stalo se vám něco?" zeptal se tulák.

"Ten chlapec, kterému jste před lety zachránil život, jsem já," řekl s dojetím kněz a přidal ještě několik podrobností o vzpomínané události. Nemocný se nezmohl na slovo. Mezitím kněz pokračoval: "Sám Bůh vám dává znamení svého milosrdenství. Vy jste mi zachránil život tělesný a Bůh chce posloužit právě mnou, aby vám zachránil život věčný."

Starý muž nečekal takový mimořádný projev Boží lásky. Ve zkroušené zpovědi složil tíhu svých vin do rukou milosrdného Boha, přijal svátostného Spasitele a krátce na to odešel ke svému nebeskému Otci, který tolik roků čekal na marnotratného syna.

Panna Maria, útočiště hříšníků, vyprosila tulákovi ještě jednu šanci a tulák byl přece jenom zachráněn.

Panna Maria, zjevení svaté Kateřině Labouré a zázračná medailka

Dne 18.7.1830 se zjevila Panna Maria svaté Kateřině Labouré, Milosrdné sestře sv.Vincence, v době jejího noviciátu, v Paříži, na ulici du Bac 140.

...Téhož roku zjevila se Panna Maria opět. Blahoslavená Panna měla bílý, červeně se třpytící šat, stála na zeměkouli a pod jejíma nohama se svíjel had. V rukou držela malou zeměkouli, měla oči pozdviženy k nebi a zatímco tuto zeměkouli obětovala Bohu, řekla: „Koule, kterou vidíš, představuje celý svět a každého člověka zvlášť.“ Náhle byly její prsty pokryty prsteny s krásnými drahokamy, z kterých vycházely paprsky. Maria řekla: „Paprsky jsou znamením milosti, které já vylévám na všechny, kteří mě o ně prosí.“ A když se Kateřina podivila, že z některých drahokamů paprsky nevycházejí, blahoslavená Panna jí řekla: „Drahokamy, které nevysílají paprsky, představují milosti, o které mě lidé neprosí…“

Potom se vytvořil okolo Panny Marie oválný rám se slovy: „Ó, Maria, bez dědičného hříchu počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“ Zároveň slyšela sestra hlas: „Nech podle tohoto vzoru razit medailku. Osoby, které ji budou nosit, dosáhnou veliké milosti. A přehojné milosti obdrží ty osoby, které ji budou nosit s důvěrou.“ Nyní se obraz obrátil a sestra Kateřina viděla, jak by měla vypadat zadní strana medailky. Písmeno M., nad nímž vyčníval kříž, spočívající na příčném trámu. Dole Srdce Ježíšovo a Mariino; první obklopeno trnovou korunou, druhé probodeno mečem. Okolo bylo dvanáct hvězd.

O dva roky později byly s dovolením pařížského arcibiskupa De Quelena raženy první medailky. Nedá se několika slovy povědět, kolik milostí medailka Panny Marie zprostředkovala. Ne nadarmo ji věřící lid nazval „Zázračná medailka“. Neočekávaná uzdravení, ochrana v nebezpečí těla i duše, nápadná obrácení ukazují, že Maria dodržela slovo.

Sestra Kateřina prožila celý život ve službě starým nebo postiženým lidem v útulku v Enghien u Paříže, kde 31.12.1876 zemřela v pověsti svatosti. V roce 1933, před blahořečením, našli její tělo při exhumaci neporušené. Její chloubou bylo, že žádný ze starců, které ošetřovala, nezemřel bez svátosti smíření s Bohem, což Kateřina s důvěrou přičítala účinkům „Zázračné medailky.“

Více informací o vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí panny Marie, "zázračné" medailce a sv. Kateřině Labouré najdete například na:

http://web.katolik.cz/feeling/1_7.htm

Tak to je síla! Panna Maria fakt tak zázračně pomáhá a mi ji tak málo prosíme!
Pořiďte si i vy "zázračnou medailku", nestojí mnoho. Nejlepší je zakoupit větší velikost, kde se dá přečíst i nápis, v ceně 10 Kč/kus ji seženete například v prodejně Matice Cyrilometodějské na Dolním náměstí v Olomouci, nebo na poutích. Nechte si ji posvětit a noste ji s důvěrou na krku nebo jinde, například v dokladech apod., a každý den se svěřte pod ochranu Panny Marie modlitbou, kterou nám dala Ona sama:

„ Maria, bez hříchu dědičného počatá, pros za nás, kteří se k Tobě utíkáme.“

Odpověď na všechny vaše otázky - Brožurka "Ježíš, náš úděl"
(česká zkrácená verze)

Chce získat odpověď na různé všetečné otázky ohledně Boha a k čemu vám vlastně je dobré, že jste pokřtění, proč se vyplatí chodit v neděli na mši svatou a jak Bůh mluví k člověku i dnes? Chcete vědět, co měl W. Busch z toho, že dal Boha ve svém životě na první místo? Můžete tak zjistit, co byste mohli mít ze života podle evangelia i vy. Vsadím se, že zatím z toho nemáte ani desetinu. Vůbec netušíte, jaké dobrodružství to je a co to člověku dá. Kdybyste to totiž věděli, měli byste, stejně jako W. Busch, velkou touhu říct i ostatním, kde a jak najdou poklad, kterého je pro všechny dost. Každý si může nabrat, kolik unese. W. Busch si na poklad vzal velikou nádobu, a tak si odnesl opravdu hodně. A šel si několikrát. Knihy Wilhelma Busche jsou přeloženy do všech známých světových jazyků. Tu nejčtenější z nich, brožurku s názvem "Ježíš, náš úděl" (českou zkrácenou verzi) vám nyní nabízíme k četbě on - line a zdarma, na blogu

http://weepinka.blog.cz/rubrika/kniha-jezis-nas-udel/2

 Můžete si ji taky zdarma stáhnout na

http://www.ulozto.cz/5438887/busch-wilhelm-jezis-nas-udel-pdf
8. květen 2011 – Svátek matek

Den matek je den, kdy vzdáváme poctu našim maminkám. Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě.
V České republice připadá Den matek na druhou květnovou neděli. V tento den dávají děti svým maminkám dárky, často vlastnoručně, pečlivě a s láskou vyrobené.

Poctu ženám - dárkyním života vzdávali již ve starém Řecku. První historické zprávy o pravidelném slavení jakéhosi předchůdce dnešního dne matek pocházejí z Anglie ze 16.století, kde se uctívala tzv. Mateřská neděle (Mothering Sunday). Slavila se na počest všech anglických matek v období zvaném Lent (tzv. 40-denní postní období od Velikonoc). V den Mothering Sunday mělo služebnictvo volno k tomu, aby se vrátilo domů a trávilo tento den se svými matkami, neboť mnoho chudých v Anglii pracovalo jako služebnictvo v bohatých rodinách, často daleko od domova.

V USA poprvé - v roce 1872 - Den matek navrhla oslavovat Julia Ward Howe jako Den míru.

Matka, která vychovala a vypěstovala ve svých dětech ušlechtilé vlastnosti, zůstávala v minulosti často v pozadí a nepovšimnuta. Proto od samého zrodu tohoto svátku nikdo nepopíral, že by matkám měly být více nakloněny zákony a že stát by měl matkám a dětem hmotně pomáhat.

Myšlenka, aby se tento den oslavoval mezinárodně a pravidelně, vznikla na počátku 20. století. Zbožnou Annu Jarvisovou (1864 - 1948), matku 11 dětí, inspirovalo k založení Svátku matek úmrtí její maminky v roce 1906. Kampaň zahájila v americkém stylu následující rok zádušní mší za všechny maminky na světě a 1908 jej už oslavovalo celé město Filadelfie. O rok později se již k oslavám Dne matek připojilo 45 států USA a další země všech světových kontinentů. V roce 1911 se Den matek slavil téměř ve všech státech.

Roku 1913 Kongres USA navrhl slavit každoročně vždy druhou květnovou neděli jako národní svátek věnovaný matkám.

V roce 1914 oslavy prvního národního Dne matek oficiálně vyhlásil tehdejší americký prezident Woodrow Wilson. Jako symbol poděkování matkám byla určena květina – bílý karafiát.
V tento den matky nepracovaly, nevařily, neuklízely. Všechno potřebné obstarávaly muži s dětmi, které navíc maminky ochotně obsluhovaly. Dospělí posílali matkám pozdravy a blahopřání. Občané USA se zdobili květinou - bílou ten, komu maminka už zemřela a červenou ti ostatní.

Ve Spojených státech se také některé organizace snažily oslavu Dne matek rozšířit tím, že radily lidem, aby každý člověk psal nebo telegrafoval v tento den přání své matce a řekl jí, že na ni vzpomíná.

Každý voják, jehož matka již zemřela, tehdy obdržel bílou květinu a ten, jehož matka byla naživu, dostal květinu modrou. Tento zvyk později přešel prostřednictvím různých organizací mezi širokou veřejnost a za 1. republiky se těšil velké oblibě.

V Evropě se Den matek slavil poprvé v roce 1913  - konkrétně v Anglii.

Do Československa přišel Den matek kolem roku 1918, kdy zemi navštěvovalo hodně lidí z USA. Ideu šířila Čs. ochrana matek a dětí, Červený kříž, Sokol, Orel, katolické spolky i některé ženské komise při politických stranách. “Maminku máme každý jen jednu a je jediná, která nás nesobecky milovala. Dětmi se cítíme ve dvou stejně jako ve čtyřiceti letech, proto půjdeme slavit pod heslem Hold matkám,” tak začínala výzva v Českém slově z roku 1924. Noviny zvaly na oslavu do Stromovky, kde se konal jeden z prvních Dnů matek u nás. Poprvé se ale slavil až 13. května 1923 v brněnském středisku Vesna Křesťanské asociace mladých žen (YWKA).

 V období socialismu byl v zemích politicky orientovaných na tehdejší Sovětský svaz Den matek nahrazen Mezinárodním dnem žen (MDŽ). Ke slavení květnového Dne matek se Československo volně vracelo po roce 1989, do všeobecného povědomí pak tento svátek na našem území opět vstupuje roku 1992, kdy byl při příležitosti Dne matek zorganizován velký happening v obchodním domě Kotva v centru Prahy.

Po listopadu 1989 se pomalu k této krásné oslavě maminek vracíme. A tak je tu příležitost pro děti a otce dát jednou v roce své mámě či manželce nejen třeba kytičku, ale umožnit jí tento den opravdu oslavit. Třeba aby nemusela v neděli vařit, nebo aby se nedělní program přizpůsobil jejím přáním. Zkrátka alespoň jeden den v roce si maminku hýčkejte, jako by byla královnou.

Samozřejmě i tatínkové mají nárok na úctu svých dětí. Zvlášť v dnešní době, kdy je krize otcovství, si ti opravdoví zodpovědní a starostliví otcové zaslouží  Den otců, který oslavuje otce a slaví se vždy třetí neděli v červnu.

 

Taková normální rodinka...

Jak to občas chodí v rodině, jak se s tím poprat a jak uzdravit svá vnitřní zranění? Problémy jsou v každé rodině. Je důležité si to uvědomit a poučit se z příběhů ostatních rodin. Inspiraci najtete i v rubrikách Muž a žena nebo Škola partnerství.

Pod posledním příspěvkem v této rubrice se někdy zobrazuje reklama, která nemá s obsahem našich stránek nic společného. Děkujeme za pochopení.

 

REKLAMA PROVOZOVATELE SLUŽEB:

Výchova dětí
JEDNOTA OREL
http://www.orel-uh.cz/
Sportovní a kulturní aktivity, restaurace a ubytování
Jak získat lásku
Časopis pro děvčata
 Pro mladé kluky
Duchovní život
Katolický časopis on-line
katolická liter. zdarma
Komunitní web křesťanské mládeže
Těhotenství a mateřství
CENAP
Časopis

Znáte kvalitní firmy a provozovny, které pomáhají rodinám s dětmi zvládat starosti všedních i svátečních dnů?

Centrum pro rodinu,Uherské Hradiště a okolí,manželství,láska,věrnost,muž,žena,dítě,mládež,seznamka, rande,svatba,příprava pro snoubence,advent,Vánoce,půlnoční mše,informace,Velikonoce,křest,zajímavé příběhy,víra,přednášky,společenství,akce,poutě
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one