Zázraky lásky,příběhy,láska,věrnost,dítě,rodina,rodokmen,seznamka,svatba,Advent,Vánoce,Velikonoce,Bůh,křest,modlitby,příběhy pro děti,víra, přirozené plánování rodičovství.
 

 ÚTERÝ

Kdo byl svatý Mikuláš? A proč chodí s andělem a čertem?
Narodil se kolem roku 270 bohatým křesťanským rodičům v Pataře, přístavním městě v Malé Asii. Protože chtěl sloužit Bohu jako kněz, používal po smrti rodičů svůj zděděný majetek k obdarovávání tam, kde to bylo potřeba – pro chudé, nemocné a pro všechny, kdo se ocitli v nouzi.
Legenda o šlechtici a jeho třech dcerách – zvyk dávat v noci tajně dárky do okna: Rodina zchudlého šlechtice uvízla v dluzích a vše směřovalo k tomu, že otec skončí ve vězení pro dlužníky a dcery budou prodány do otroctví. Neměly ani na věno a bez toho se nemohly osamostatnit. Díky zásahu sv. Mikuláše, který jim tajně v noci 3 x hodil do okna pytlík s penězi, dostala se rodina z dluhů a zbylo i na věno.                                                                                                                                                                                             Mikuláš často dělal dobré skutky tajně, protože nechtěl, aby ho za to lidé chválili. Byl pokorný a nešlo mu o vlastní slávu, ale snažil se vždy šířit slávu Boží. Byl velmi zbožný, mluvil k lidem o Bohu, navštěvoval a těšil nemocné. Byl ochráncem dětí, zvlášť sirotků, vdov i všech lidí nevinně pronásledovaných. Vystupoval s laskavostí a mírností, ale za Kristovu víru statečně bojoval proti jejím nepřátelům, když bylo potřeba. Ve svém životě vykonal s Boží pomocí mnoho zázraků a zdá se, že podobně jako někteří svatí měl i dar bilokace (nadpřirozená schopnost vyskytovat se v jeden okamžik na dvou místech současně. Legenda o třech dětech: Podle této legendy sv. Mikuláš vzkřísil tři děti, které zlý hostinský zavraždil a schoval do sudů. Mikuláš dětem vrátil život a hostinského nechal potrestat. V další legendě se popisuje, že za zuřící bouře u pobřeží Lycie se námořníci dostali do nesnází a po volání  o pomoc se mezi nimi objevil muž, který jim pomáhal s plachtami i lanem. Po bezpečném přistání šli prý poděkovat do kostela a v místním biskupovi poznali svého zachránce.                                                                                                                                                                                           Biskupem (či nejdůležitějším knězem) v Myře (nyní Demre v Turecku) se zvláštním Božím řízením stal kolem roku 300. Mikuláš se vydal na cestu do Svaté země – tedy do míst, kde žil Ježíš a odkud pocházeli jeho první učedníci. Cestou zpět se zastavil ve městě Myra, kde zrovna v té době volili nového biskupa. Protože se nemohli dohodnout, tajně rozhodli, že jím bude ten , kdo bude ráno v kostele jako první. Nakonec se jím stal právě Mikuláš. Nedlouho poté, co byl zvolen biskupem, začalo velké pronásledování křesťanů. Také Mikuláš byl vězněn a nakonec i vyhnán. Až když se císařem stal Konstantin, mohl se zase vrátit a dále vykonával svůj biskupský úřad. I nadále se staral o lidi v nouzi. Říká se také, že v noci obcházel domy chudých rodin a nechával za oknem vždy něco dobrého pro děti. Zemřel ve věku asi 90 let, právě 6. prosince, a hned byl lidmi uctíván jako svatý. Je dosud velmi uctívaný v mnoha zemích Evropy, zvláště v Lotrinsku (Francie), Rusku, Nizozemí, Anglii a v USA. Je mu taky zasvěceno hodně kostelů, ve kterých jsou zobrazeny příběhy z Mikulášova života. V Česku je to například katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, v Praze kostel na Staroměstském náměstí, na Malé Straně a ve Vršovicích.                                                                                                                                                                                                                              Sváteční zvyky a tradice:Tradice a sváteční zvyky spojené s Mikulášovou osobou jsou velmi pestré a krajově i národnostně se hodně liší. Součástí většiny z nich je rozdávání dárků dětem. V USA se tato mikulášská tradice postupně přetvořila ve fenomén Santa Clause, který ale dnes roznáší dárky až o Vánocích. Odtud se v této pozměněné podobě šíří do okolního světa. Česko a Slovensko: V Česku a na Slovensku je v dnešní době tzv. mikulášská nadílka nejčastěji praktikována tak, že Mikuláš, představovaný mužem v biskupském oděvu a s dlouhým bílým vousem, navštěvuje v doprovodu andělů a čertů večer 5. prosince děti. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Čert se začíná častěji objevovat společně s Mikulášem až v 19. století, do té doby s ním obvykle obcházel "zlý hostinský" - inspirace z legendy o třech dětech. Později v 19. století býval někde hostinský nahrazen čertem jako symbolem zla. Někde se ustálil izvyk bez čertů i andělů - děti nechají 5. prosince za oknem punčochu, (mikulášskou červenou botu apod.) a ta je přes noc naplněna sladkostmi či nějakými jinými dárky. Pokud jde o dárky, je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky. Tradice dávání dárků inkognito (tajně) jako připomínka blahodárné činnosti tohoto svatého biskupa vznikla ve 13. století –  krátce poté, co křesťané odvezli světcovy ostatky z Malé Asie do italského města Bari, kde jsou uloženy dodnes.

Otče, Synu a Duchu svatý,

probuď  svou církev
a začni u mne.

Oživ naši obec, město,
a začni u mne.

Dej, ať je mír  všude na zemi
i v srdci lidí
a začni u mne.

Přines svou lásku a pravdu
ke všem lidem
a začni u mne.

 

Mikulášská nadílka potěší v každém věku. Jak známo, Mikuláš nosívá dárečky už v noci, nebo v předvečer svého svátku. Děti dostanou spoustu sladkostí, ale takový pěkně zabalený bonbon, nebo čokoládová tyčinka či figurka, nebo taky jablíčko s červenou mašličkou na stopce nebo s přiloženou smrkovou větvičkou, které se den po svátku sv. Mikuláše znenadání objeví na stole spolužáka nebo spolužačky, dokonce i u kolegů v práci, to udělá divy! A když se ještě řekne, že ji tam přece nechal pro dotyčného Mikuláš, kdo jiný, mají k sobě všichni kolem tak nějak blíž. Každý se pro tu chvilku rád znovu stane dítětem, kterého Mikuláš obdaroval. A kdyby někam nestihl dorazit, můžete mu pomoct i vy. I někteří rodiče bývají smutní, že jsou už dospělí a Mikuláš jim žádné dárečky nenosí. Jestli k vám domů už nechodí, přestože je očekáván,  můžete za něj zaskočit... :o)


Bonbon = cukrovinka se poprvé objevil asi v 17. století ve Francii. Původně bonbóny jedly děti na královském dvoře a povykovaly: „Dobré! Dobré!“ ( francouzsky - „Bon! Bon!“). Takto vznikl název této lahodné cukrové hmoty. Později se výroba bonbónů zdokonalovala a začaly se vyrábět různé druhy - cucací, ovocné, karamelové, čokoládové nikoli však gumové. (cs.wikipedia.org/wiki/Bonbon - 15k)

 


Znáš všechny své dobré vlastnosti?

Jedno prázdninové odpoledne jsme s Terezou seděly v jejím pokoji a poslouchaly písničky v rádiu. Hráli  jednu od Jiřího Schelingera, kterou jsem neznala. Jmenovala se „Nám se líbí.“ Ten neobvyklý název mne zaujal. Vzpomněla jsem si na jednoho kluka, co pro mne posledně přišel v tanečních, na Ondru. Je takový zvláštní. Žádný krasavec, ale tancovat umí dobře. Docela  jsem se s ním bavila. Začaly jsme se na to téma s Terkou bavit a porovnávaly přednosti různých známých lidí. Na každém jsme se snažily objevit, čím je přitažlivý a zajímavý. Bylo to docela zábavné.

 Najednou Tereza zmlkla a na čele se jí objevila vráska. Tu tam má vždycky, když začne usilovně přemýšlet. Ona je totiž nevyčerpatelný zdroj různých zajímavých nápadů a každý takový nápad je vždy potřeba důkladně promyslet.

„Právě mne napadla  jedna super  hra“, prohlásila po chvilce. „Tu bychom si mohli zahrát zítra u táboráku.“ „Jaká?“ „Nech se překvapit,“ dělala tajemnou.

 A tak následující večer, když začínala zábava u ohně váznout, vytáhla Tereza několik papírů a propisovaček, zamávala s tím, aby si jí ostatní všimli a prohlásila: „Mám nápad. Zahrajeme si Hru na pravdu.“ „To snad nemyslíš vážně“, zamračil se Martin. „Takovou hloupou hru  hrát nebudu.“ I ostatní se tvářili  rozpačitě. Tu pitomou hru na fanty že bychom měli hrát? A k čemu jsou ty papíry?

Když nám Terka vysvětlila, že je to úplně nová hra a že v ní  jde o to, abychom poznali, v čem je každý z nás dobrý, zjistili jsme, že jde pouze o shodu názvů a s chutí jsme se do hry pustili.

 Každý dostal propisku a jeden list papíru.
"Nejdříve si všichni svůj  papír v pravém horním rohu podepište a potom na něj  napište každý sám všechny své dobré vlastnosti,“ rozdávala Tereza instrukce.
Všichni jsme se zamysleli. Každý si o sobě myslel, že je v něčem dobrý. Ale když měli jmenovat konkrétně své dobré vlastnosti, mnozí žvýkali propisku, funěli a ne a ne na něco kloudného přijít. "Musí to být pravdivé, kamarádi mne znají," říkali si asi v duchu. Nakonec se na každém papíře nějaký ten zápis objevil.

„Už to mám“, hlásila jsem. „A co dál?“ „A teď každý dá papír sousedovi vlevo. Na papír, který dostaneš, napíšeš, co se ti líbí na tom člověkovi, co mu ten papír patří. Je tam nahoře podepsaný, tak než začneš psát, tak se dobře podívej na jméno, o kom máš psát, ať to nepopleteš. To by se hra pokazila," upozorňovala mne Tereza. Někdy umí být pěkně protivná, takto se mnou přede všemi mluvit. Ale asi to myslela všeobecně, budiž jí to odpuštěno. “A to mám to hodnocení, co napíši třeba tady Martinovi, taky podepsat?” nebyly mi ještě úplně jasné pravidla hry. „Co já vím?” neměla to přece jen všechno dořešeno Tereza. Nakonec jsme se dohodli, že tu chválu na ostatní kamarády si nebudeme podepisovat. Někteří by se mohli chtít někomu zavděčit a nebylo by to upřímné. Postupně šly papíry z ruky do ruky, až se každý vrátil k majiteli.Všichni  si teď mohli přečíst, co dobrého na sobě vidí oni sami a co si o nich myslí kamarádi. "Sním všechno, co se uvaří, nejsem mlsný," znělo například sebehodnocení na  Jirkově papíře. "Neskáčeš do řeči, když druhý něco vypráví," ohodnotil jej kdosi. A tak byli všichni občas dost překvapeni. Ani by je nenapadlo, co se na nich ostatním líbí. Na každém papíře bylo něco jiného. /Jsem s tebou rád, protože jsi kliďas. /Je na tebe spolehnutí. Co slíbíš, uděláš./Umíš dělat legraci, je s tebou zábava. / Rád tě poslouchám, když mluvíš o tom, čím bys jednou chtěl být. /Líbí se mi, že umíš udržet tajemství a všechno hned nevykecáš./ Když něco začneš, doděláš to až do konce. Nic neodbudeš./ Žasnu, jak to umíš se svým malým bráchou, nikdy se nehádáte/. Takové a podobné věci jsme si všichni  četli a uvědomovali jsme si,  jak nás vidí ostatní.

Chvíli bylo ticho. Každý se zamyslel. Občas někdo pronesl nějakou poznámku, jako že tohle by ho v životě ani nenapadlo. Tereza prohlásila, že závěr hry je v tom, že výsledky hodnocení se dále nebudou rozebírat, ale každý si to svoje přečte sám. No a pokud to někdo přece jen chce probrat se svou nejlepší kamarádkou či kamarádem, tak až po skončení společného programu.
Martin za chvíli sáhl po odložené kytaře a nocí se nesla další píseň.

 

Byla to zajímavá a užitečná hra. Terka mi později prozradila: „Já jsem si ten papír schovala. A když se mi někdy vůbec nic nedařilo, někdo mi vynadal a  cítila jsem se hrozně, tak jsem někam zalezla a znovu si ho přečetla. A pomáhalo to. Přece jenom nejsem tak nemožná. Mám dobré vlastnosti, pro které mne ostatní mají rádi. “

 To bych si mohla zahrát i s bratrancem a sestřenicí, až zase přijedou na návštěvu, napadlo mne. Ale chtělo by to přejmenovat. Je to o tom, co se nám na druhých zdá pěkného, tak to nazvu třeba Nám se líbí. Podle té písničky. Zkuste si to zahrát taky. A nemusí to být jen s kamarády. Bude to určitě zajímavé i doma s rodiči a sourozenci.


zpracováno podle textů Mons. Ladislava Simajchla, Dospívání, knihovna FATYMu on-line

02.12.2017 02:17:19
uhcpr
Výchova dětí
Jak získat lásku
Časopis pro děvčata
 Pro mladé kluky
Duchovní život
Katolický časopis on-line
katolická liter. zdarma
Komunitní web křesťanské mládeže
Těhotenství a mateřství
CENAP

Znáte kvalitní firmy a provozovny, které pomáhají rodinám s dětmi zvládat starosti všedních i svátečních dnů?

Zázraky lásky,příběhy,láska,věrnost,dítě,rodina,rodokmen,seznamka,svatba,Advent,Vánoce,Velikonoce,Bůh,křest,modlitby,příběhy pro děti,víra, přirozené plánování rodičovství.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one